Stupně jógy – Pratyāhāra, Dhāraṇā, Dhyāna a Samādhi

Pátý stupeň jógy – Pratyāhāra [Pratjáhára]

je často překládáno jako odnětí nebo odpojení smyslů. Nejde však o žádné zrušení smyslů nebo užívání smyslů. Jde spíše o schopnost obrátit své smysly (kontrola smyslů) do našeho nitra za účelem koncentrace = meditace. Ashtanga jóga je o přítomném okamžiku – “tady a teď”. Ten nás vede k schopnosti se ve své mysli koncentrovat. Běžný tok myšlenek v hlavě zužovat na pouze ty výlučně potřebné a budovat schopnost své myšlenky a pozornost přesně zamířit. Vyčistit mysl od nepotřebných myšlenek. Tato činnost se, tak jako i ostatní benefity jógové praxe, odráží i do běžného života. Výsledkem kontroly smyslů je tedy koncentrace a proto si je dovolím spojit a vysvětlit jedno přes druhé.

Šestý stupeň jógy – Dhāraṇā [darána] (koncentrace)

koncentrace. V Ashtanga józe máme tři body, na které soustředíme svou pozornost a tím se koncentrujeme. A tedy připravujeme na meditaci. Tři zní málo a jednoduše, ale každý z nich je samostatná komplexní složka. Jak a proč se tedy koncentrovat na něco, čeho je hodně a jak se tím dá meditovat? Je to podobný efekt tomu, kdy mysl při józe spouští stresové reakce a my se tím učíme, jak na situace nereagovat stresem. Tak se z tohoto množství bodů pozornosti snažíme najít časem tu nejjednodušší možnou cestu a způsob jak to ovládnout a tím tříbit svou pozornost. Je to broušení diamantu mysli přesným koncentrovaným paprskem naší vlastní pozornosti.

S léty praxe se to stane automatickým, a jak ve své praxi pokračujeme, tím je koncentrace silnější. Na začátku je praxe pozic pouze fyzické cvičení, ale časem se v ní objeví koncentrace. Cesta je to sice dlouhá a svým způsobem nelehká, ale výsledek je jasný, vybroušený diamant. Co nás vlastně kdy čekalo na konci jakékoliv cesty, která byla jednoduchá? Nejkrásnější a zároveň nejtěžší na cestě této jógy je, že si tu svou cestu (cestu k sobě samému – k jasné, klidné mysli – cesta transformace) každý musí vyšlapat sám, protože jóga se odehrává v každého hlavě. Celý život však máme učitele, který nám neustále ukazuje správný směr cesty.

Trojici bodů koncentrace nazýváme Yoga Tristana [jóga trištana] a je to klíč k opravdové, spirituální stránce jógy. Jsou v ní ásany, pránajáma a dṛṣṭi [drišti].

Je ještě něco k ásanám, co zde zatím nebylo napsáno. Jsou to samotné série Ashtanga jógy. Tyto série jsou přesně definovány posloupností pozic, které se vždy praktikují v jednom a nezměněném pořadí. Nic se nepřeskakuje, nic se nevyměňuje. Posloupnost je vždy přesně dodržována. Jedna pozice předchází druhou, logicky na sebe navazují a jedna připravuje tělo na další. Jeden by se ale po chvíli mohl začít ze zdánlivé monotónnosti nudit, to však pouze tehdy, pokud by nesledoval svůj dech, pohled ani bandhy. Opravdové kouzlo stále stejné sekvence spočívá v tom, že člověk má jednak celý život možnost si jednotlivé pozice adaptovat – být schopen je udělat, pochopit, procítit, naučit se je, vytěžit z nich benefit. A co víc, neustálým praktikováním dokola “téhož “mysl není vyrušována nejistotou toho, co následuje – stresem a dostává možnost koncentrovat se – meditovat.

Na první pohled se to nemusí zdát, ale každá pozice, i ta nejjednodušší nás může celý život něco učit. Stejně tak se některé pozice učíme udělat celé roky. Je velmi pravděpodobné, že na začátku bude mít většina lidí alternativy jednotlivých pozic, ale neustálým praktikováním se nám tělo otevře a pozice se budou dát udělat v jejich plné formě – naše tělo je příjme. Ale i pak se každá jedna pozice dá stále více a hlouběji chápat. Časem také najdeme v pozicích pohodlí.

Ásana je samotná pozice, ale rovněž hlavně vinyasa. Umění a schopnost v celé sekvenci správně a precizně pospojovat dech s pohybem. Správně a bezpečně do pozice vejít, vyjít z ní a dodržet správnou posloupnost pozic.

Pránajáma, vědomý, volný, hlasitý dech v pozicích, je poslech zvuku svého vlastního dechu. Zvuk našeho dechu je v podstatě odpověď na kvalitu naší jógové praxe. Je to neustálá podvědomá kontrola, jestli tam dech opravdu je, zda jsme ho nezastavili, jestli tam je zvuk dechu, zda je tam rovnost dechu, zda je klid v dechu a zda dech správně rozpíná hrudník. Nedílnou součástí dechu jsou bandhy – energetické zámky, u kterých chceme jistotu, že jsou stažené (aktivní) po celou dobu jógové praxe. Samotné oddělené techniky pránajámy jistou schopnost koncentrovat se vyžadují, ale ještě větší budují.

Poslední část, dosud nejsou uvedeny a zásadně důležitá je drišti – směr pohledu v každé vinyase a pozici. V systému Aštanga jógy během praxe nikdy nezavíráme oči. Jako důvod můžeme uvést už jen udržování rovnováhy. Navíc, jakmile zavřeme oči, dáváme prostor myšlenkám, aby vešly do naší mysli. A myšlenky jsou právě to, co během praxe v hlavě za žádnou cenu nechceme. Soustředění pohledu také zabraňuje bloudění pohledu po místnosti a okolí, po ostatních lidech v místnosti či po učiteli. Praxe jógových pozic je bdělá meditace na základě koncentrace.

Ne statická – bezmyšlenkovitě meditace. Ta je výsledkem komplexní jógové praxe. Pohled se ukotvuje většinou někde uvnitř našeho těla, abychom opět obešli bloudění pohledu po okolí. Jsou to místa jako břicho, palec na noze, dlaň, směrem ke třetímu oku nebo ke špičce nosu… Směr k třetímu oku nebo špičce nosu je spíše schopnost rozostřit zrak z okolí a zůstat pozorností opravdu pouze v rámci své pozice. Naše oči neustále během dne používáme. Když jíme, kráčíme, sedíme na lavičce, ba dokonce i když sníme, spíme nebo relaxujeme. Kontrola bodu pohledu směřuje ke kontrole smyslů – pratyāhāra. A je to těžší, než by se mohlo zdát.

Sedmý stupeň jógy – Dhyāna [diána] (meditace)

je cílem jógy. Existuje řada způsobů a cest, jak toho dosáhnout. Nejčastěji se soustředí na dech, na mantry, na činnost,… všechno jsou to způsoby, které nás učí koncentrovat se na maličké spektrum činností, na bod, na předmět,… Jde o trénování naší vlastní mysli, aby se časem vědomě dokázala zbavit toků myšlenek úplně a tedy opravdu dosáhnout stavu meditace. A přesně to dělá i Ashtanga jóga. Během celé praxe a léty praxe učí naši mysl absolutní koncentraci, která jednou přeroste v činnost – pohyb nevyžadující jakoukoliv myšlenku nebo vědomou kontrolu.

Stane se z ní bdělá meditace. Zároveň připravuje naše tělo, fyzické i astrální, na samotnou meditaci vsedě. Meditace totiž není činnost. Je to stav. Nejkrásnější definoval meditaci David Williams (byl s mojí učitelkou Nancy Gilgoff v Indii když se ji poprvé učili), když řekl, že “meditace je prostor mezi dvěma myšlenkami”. Není tedy možné, aby si člověk uvědomoval, že medituje. A tedy ani, aby přemýšlel nad tím, co dělá, nad tím, že praktikuje jógu. Jako meditace, tak i jóga jsou stavy bez myšlenek. A oba jsou dlouholetý proces. Jakmile se do jógy vnoří myšlenky, již není jógou, ale fajn fyzickým, relaxačním, terapeutickým cvičením (proto říkáme, že jóga se praktikuje, ne cvičí).

Meditovat se dá vleže, na židli, sezením na polštářku,… Tradičně však meditace probíhá v lotosovém sedu. Jedna z věcí je, že jak jóga, tak ani meditace by neměly koneckonců vyžadovat pomůcky (pásy, bloky, polštářky, učitele). Jsou to samozřejmě výborné nástroje, široce využívány a je super, že je máme možnost využít. Bavíme se čistě teoreticky. Jóga i meditace jsou obě o práci s vlastním tělem a myslí a neměly by záviset na jiných pomůckách. Lotosový sed je sed, ve kterém energie v těle proudí v rovnováze, umožňuje pohodlné sezení s rovnými zády, ve kterém jsou srovnané čakry v jedné linii, je to sed, ve kterém neusneme… Na rozdíl od meditace vleže (využívané hlavně při vedených meditacích a vizualizacích), má meditace vsedě další úžasný efekt. Naše tělo nám umožňuje poskládat se do doslova magického tvaru, symbolu, který všechny starověké kultury znali kolem celého světa. Je to tvar pyramidy. Tvar trojúhelníku, který efekt, proces meditace, schopnost napojit se na Zdroj znásobuje.

Otázkou může pro někoho zůstávat, proč vlastně meditovat. Cílem meditace (a tedy i jógy) je zatavení myšlenek, resp. vybudování schopnosti kontrolovat toky svých myšlenek. Pouze když zastavíme své myšlenky, umíme poznat sebe. Nahlédnout do sebe. Naše mysl je konstantně, ale zároveň přirozeně plná myšlenek. Jsme doslova otroky svých myšlenek. Jsou jako stálý film promítaný na pozadí našeho (pod) vědomí. Ovládají naše emoce, názory, budují nám iluzi reality – poutají nás k tomu co (ne) bylo a co by (ne) mělo být, namísto toho, abychom řešili to, co je nyní. Přitom i minulost byla přítomný okamžik, a budoucnost bude znovu pouze přítomný okamžik.

Podstatu věcí, i podstatu sebe sama, umíme vnímat pouze “teď”. Šťastní nebudeme v minulosti, ani v budoucnosti. Je a bude to jen teď. Pouze v přítomném okamžiku umíme nahlédnout do sebe, ke zdroji svého štěstí, které nosíme sami v sobě. Nikdo jiný ani nic by nemělo být zdrojem našeho štěstí. Může to znít napoprvé sobecky, ale je to pravda. Jóga, i meditace, jsou o přítomném okamžiku. O stálosti a bytí ve stavu “tady a teď”. Praxe nás učí, jak se osvobodit od každodenních toků myšlenek, na kratší či delší dobu je zastavit a setkat se sami se sebou, s jednotou.

Existuje krásné přirovnání k tomu, jak to funguje. Představte si sebe jako jezero s křišťálově čistou vodou. Dno jezera je Vaše pravé “já”. To, kým skutečně jste, něco, co neznáte, co nevíte, jak vypadá. Na hladině jezera jsou vlny. Vlny Vám nedovolí se podívat na dno. Často nemůžete ani jen zahlédnout, co tam je. Ty vlny jsou vaše myšlenky. Neustálé vlny myšlenek, které Vám nedovolí najít ticho a tak nahlédnout, poznat to, čím/kým opravdu jste.

Je to poznání, které nemůžete pochopit, dokud ho nezažijete. Stejně jako nemůžete pochopit jógu v jejím pravém slova smyslu, dokud ji nezažijete (schválně píšu, nezažijete, protože jedním nebo krátkodobým vyzkoušením nic nezažijete). A přesně to, co dělá jóga a meditace je, že tyto vlny pomaličku, časem zastavují. Resp. nás učí, jak vědomě tyto vlny zastavit. Je to však (krásný) proces.

Osmý stupeň jógy – Samādhi [samádí]

poslední krok, stupeň, končetina, výsledek jógy. Je to absolutní spojení s objektem pozornosti. Je výsledkem praktikování koncentrace a meditace. Koncentrace je kontakt s pozorovaným objektem (objektem pozornosti, soustředění, koncentrace), meditace je spojení. Samádhi je stav, kdy se stáváme s objektem jedním a objekt začínáme plně chápat. Samádhi doslova znamená spojení. Pokud je bod koncentrace například náš dech, tedy my, meditace nás spojí se sebou samým. Pokud se soustředíme na univerzální energii (energii Zdroje, Boha, anděla strážného,…), meditace nás s nimi spojí. Je to individuální a dovolím si říct, že velmi intimní zážitek. Stav jednoty.

T.K.V. Desikachar (syn T. Krishnamacharya) popisuje ve své knize The Heart Of Yoga:

„Koncentrace, stejně jako meditace a ani samádhi nejsou činnosti, ale stavy.“

Tak jak se nedá říct, že medituji, nedá se říct, ani že se koncentruji nebo jsem ve stavu samádhi. Umíme však připravit prostředí na koncentraci, umíme praktikovat ásany a prāṇāyāmu, které podle Joga Súter vytvářejí vhodné podmínky pro mysl na vstoupení do stavů koncentrace, meditace a samádhi. Na to, aby se dala zažít koncentrace a meditace, musí mysl nejprve být v určitých podmínkách. Nejdříve je potřeba všechny věci odehrávající se v mysli (myšlenky) zastavit, aby se utišila. Joga Sútra doporučuje praktikovat ásany a prāṇāyāmu jako přípravu na koncentraci.

 

 

Komentáře (0)