O dechu

Život je nepřetržitým sledem nádechů a výdechů. Tento sled začíná přirozeným, ale nevědomým nádechem při narození. Jak je to ale s posledním výdechem – musí být také něvědomý? Lépe řečeno, můžeme ovládat svůj dech a tím pádem se rozhodnout, který z výdechů – pomineme-li smrtelný úraz – bude poslední? Jaký je rodíl mezi naším dýcháním nyní a tím za padesát let? Nový článek z blogu yogalibre.cz.

Jednou z osmi částí ashtanga [aštanga] jógy je pránájáma – část zaměřená na ovládání vitální energie (prány), skrz dechové techniky. Jedna základní se používá již v předchozí části, cvičení ásan (jógových pozic) – rovnoměrně dlouhý a hluboký nádech i výdech. Další techniky pránájámy nabírají na intenzitě a k jejich ovládnutí, resp. k ovládnutí prány, je potřeba jemnějšího vnímání. Účinky jsou zde hlubší, než u ásan, ale je také snazší si technikami ublížit, pokud se to s nimi přežene nebo se dělají nesprávně.

Co z toho?

Pomineme-li poslední hodinku nebo vyšší záměr – zjemnit dech natolik, aby nás nevyrušoval při následných meditacích vedoucích k samádhi (osvícení) – ovládat svůj dech, nese mnoho dalších benefitů: Usměrnění emocí, zlepšení nálady, zahřátí, ochlazení, eliminace astmatu, depresí, apod.

Zpomalení dechu má za následek zpomalení víru myšlenek. Kdo dokáže ovládat svůj dech, ovládne i svou mysl. Je pak mnohem jednodušší vnímat, co se nám honí v hlavě, zbavit se toho, co v hlavě nechceme a ponechat si/dát prostor těm myšlenkám, o které stojíme. Dalo by se to přirovnat ke scénám z Matrixu, kdy se najednou vše zpomalí a my si vytvoříme od situace/myšlenek odstup a získáme nad nimi kontrolu.

Když jsem měl před pár lety autonehodu, byl dech to jediné, co jsem mohl kontrolovat ve chvíli, kdy se mi vrátilo vědomí. A myšlenka, která se mezi všemi ostatními drala do popředí, byla: Dýchej. Věděl jsem, že když budu dýchat dostatečně dlouho, přežiju. Naštěstí jsem měl jen pohmožděniny, takže to netrvalo moc dlouho a za pár chvil jsem byl schopný vnímat i zbytek těla a pak i situaci ostatních v autě. Na začátku byl ale dech.

Dýchání samozřejmě můžeme – a po většinu života tomu tak je – nechat volný průběh, ale když uvážíme, že kapacita plic je okolo 4,5 litrů, z kterých při běžném dýchání využíváme stěží desetinu a že když nad dechem na chvíli převezmeme kontrolu, orgány, včetně mozku, začnou fungovat mnohem lépe, protože krev naředěná větším množstvím kyslíku, k nim proudí hojněji a její řidší konzistence funguje i jako prevence křečových žil a dochází k většímu odvodu toxinů z těla, pár vědomých dechů za to určitě stojí.

Obědová půlminutovka

I když základní techniky pránájámy, které učím na kurzech a seminářích zaberou ve finále 5-10 minut, nějakou chvíli trvá, než je ovládnete a určitě to chce zkušeného učitele, který upozorní na možná úskalí, provedení techniky zkontroluje a zodpoví na dotazy, které pravděpodobně vyvstanou.

Pokud jsou pro vás ale v současnosti lekce pránájámy nedostupné – ať už časově nebo místně – k ovládnutí dechu můžete použít to úplně nejjednodušší cvičení: hluboký a vědomý výdech, následovaný (možná krátkou pauzou, ale po té zcela určitě) hlubokým nádechem.

Proč právě obědová půlminutovka?

Pokud má mít tento hluboký dech nějaké přetrvávající účinky, měli byste jej opakovat, vytvořit si z něj nový návyk. A nové návyky se vytvářejí nejsnadněji tak, že je spojíte s něčím, co již pravidelně děláte. Jeden dech před poledním jídlem zvládne určitě každý

Můžete samozřejmě hluboký dech spojit i se snídaní nebo s večeří, ale zaprvé, pokud oběd nevypouštíte, může takový dech symbolizovat i určitý předěl dne a být zároveň i prostředkem ke krátké bilanci. A zadruhé, můžete jej spojit i se všemi třemi jídly a klidně udělat takových dechů deset, ale je otázkou, jestli vám takový rituál vydrží natolik dlouho, aby se z něj stal návyk.

Osobně jsem raději pro cestu po málu, ale vždy, než to hned ze začátku napálit, abychom po čase zjistili, že na nový záměr zapomínáme nebo nemáme čas.

Obojí má samozřejmě i psychologický podtext, kdy pravidelně naplňovaný záměr posiluje sebevědomí a vědomí úspěchu, zatímco druhý zmiňovaný průběh sebevědomí spíše pomalinku podkopává, protože posiluje vědomí nezdaru.

A proč nejprve výdech?

Abychom se mohli zhluboka nadechnout, musíme nejprve vydechnout všechen použitý a nepotřebný vzduch a s ním i všechno případné napětí a nechtěné emoce. Pak můžeme nadechnout nový čerstvý vzduch a získat více energie a odhodlání.