Char Dham – Pouť srdce – Kedarnath

Z Gangotri do Kedarnathu – Šiva a Višnu, Šiva a Ganga

Poté co jsme navštívili místa Jamunotri a Gangotri a uctili svaté řeky Jamunu a Gangu, které reprezentují a ve své duchovní podstatě jsou Božskými energiemi, vydáme se k jejím ontologickým spirituálním “pramenům” na poutní místa Kedarnáth a Badrináth k Pánům Šivovi a Višnuovi, kteří jsou projevy Absolutních Božských zdrojů.

Bůh jako příčina všech příčin (om sarva karana karanam), Věčný Absolutní zdroj – sám bez počátku, jsouc počátkem všeho projeveného i neprojeveného (anádir ádir govindah) je ten z kterého všechno pochází (om janmadi yasya yatah). To je výrok Pána Brahmy (Brahma samhita)  a védanta sutry – esence závěrů védské moudrosti. Živá síla (šakti – energie) má podobu řeky (nádí) – a Bůh, který je jeden se projevuje jako břeh této řeky, které jsou přirozeně dva.

Energie je ve své podstatě také jen jedna jediná, ale projevuje se v mnoha kategoriích a formách a proto my lidé ji rozdělujeme na hmotnou, astrální, duchovní, mentální, sexuální, pozitivní, světlou, temnou, teplou, studenou atd. Řeky Ganga a Jamuna (Ida a Pingala) jsou jednou Božskou silou (Sušumna), spojenou v královském soutoku (Prayag Allahabad), obklopenou a ochráněnou Bohem, svým Absolutním zdrojem v podobě dvou břehů Šivou a Višnuem.  Samozřejmě, že existuje spousta konceptů a realizací této Absolutní Pravdy v souladu s tím jak existuje mnoho mudrců a mistrů na různých úrovních spirituálního vývoje a stavů vědomí.

Proto od pradávna existuje v duchovních kruzích védských myslitelů, učenců, mystiků a jógových praktikantů diskuze nebo dokonce spor, zdali je Absolutní Pravda (Bůh) ve své původní ryzí podstatě osobní či neosobní a zdali je nejvyšší koncept této realizace, ať už v rovině osobní či neosobní, projeven jako Šiva nebo Višnu.

Skuteční poutníci na svaté cestě Himalájí (Char dham) jenž jsou obdařeni za svůj správný postoj srdce milostí božských sil však jednoduše usmíří a zharmonizují tento vnější konflikt věčně argumentujících a spekulujících učenců (pandita) a myslitelů (jnání). Ten kdo sleduje celý blok článků o poutní cestě Chardham si mohl povšimnout, že posloupnost pohybu a návštěv svatých míst je Jamuna, Ganga, Šiva a Višnu. Tato posloupnost není jistě náhodná a v závěrečném článku “Badrináth” pověnuji významu tohoto skrytého poselství dostatečný prostor.

Pro tuto chvíli je však důležité si uvědomit zásadní princip a to, že Jamuna a Ganga jsou ve své prapodstatě jedna božská síla, stejně jako Bohové Šiva a Višnu jsou ve své prapodstatě jeden božský zdroj. I když jsou dva, jsou v podstatě jeden a přes tento zdánlivý protiklad se dostane člověk pouze skrze duchovní praxi a vnitřní realizaci a ne skrze spekulativní procesy empirického poznání a akademických studií. Toto je hlavní příčina rozšířeného fenoménu kdy západní intelektuálové často povrchně považují staroindickou védskou kulturu, moderně pojmenovanou hinduismus za polyteistickou (zmateni rozmanitými projevy Božských zdrojů a Božských energiích v jejich nespočetně mnoho osobních formách), ačkoliv jde ve své podstatě o čistý monoteismus.

Sami hinduisté (Indové) jsou často velmi zmateni v schopnosti realizace rozlišení “kdo je kdo a co je co?” To proto, že už do tak komplexní spirituální rozmanitosti védského pantheonu zamíchali své vlastní spekulace a výmysly a tím vytvořili “hinduistický guláš” v kterém se sami ztrácejí. Proto jednoduchá rada člověku ze západu, který touží proniknout do staroindické kultury je, že spirituální a jógová praxe je nade vším. Je to pouze vnitřní očista srdce a mysli, která postupně vše vyjeví zevnitř. Pokud však budeme chtít všechno okamžitě pochopit skrze naší nečistou mysl, inteligenci a rozum zůstaneme jistě zmatení a v podstatě nevědomí.

Ganga je věčně spojena s Pánem Šivou, který ji nosí ve svých spletených vlasech játu. Proto je přirozené, že od Gangotri budeme putovat do Kedarnáthu. Fyzicky nám cesta zabere spoustu času a budeme muset podstoupit jisté nepohodlí spojené se složitým přejezdem. Přestože jsou místa v horách od sebe vzdáleny jen několik desítek kilometrů, my se budeme muset vrátit hluboko dolů do údolí a přes Tehri a Rudra prayag vyjet taxíkem do vesničky Gaurí kund.

Tam se nachází horké prameny léčivé vody (Gaurí kund), které manifestoval Šiva pro svou ženu Párvatí (Gaurí), aby si mohla zarelaxovat a ulevit od jinak mrazivého a drsného horského klimatu. Z této vesnice se jde již dále pěšky 16 km trekem do poutního místa Kedarnath. Takto alespoň bylo před rokem 2012, kdy jsem naposledy tuto pouť absolvoval já. Utrhnutí skály skrze přílišné srážky a následné sesuvy půdy a povodně způsobily v roce 2012 obrovské škody a stály tisíce lidských životů.

Z původní vesnice Kedarnáth zůstal pouze hlavní chrám Pána Šivy. Desítky domů, ubytoven a restaurací jedním okamžikem zcela zanikly. Treková poutní cesta byla z větší části zničena stejně jako vesnice Gaurí kund, odkud trek začínal. Indické vládě a správcům této oblasti trvalo celé dva roky, než cestu obnovili a opět zpřístupnili svaté místo Pána Šivy a tím i celou pouť Char dham. Nová poutní cesta, trek z Gauríkundu do Badrinathu však dnes činní 25 km z původních 16km.

Šiva nosí Gangu věčně ve svých vlasech a tato skutečnost vychází z božské zábavy, kdy byl Šiva ochoten vyhovět žádosti krále Bhagirathiho, aby mu pomohl přivést Gangu z nebeských planet (swargaloka) na planety pozemské (martyaloka). Když už po velmi dlouhé době naléhání a přesvědčování Ganga deví souhlasila, vyskytl se problém, kdo zachytí její mocný sestup tak, aby její sestra Bhúmidéví (planeta Země) neutrpěla tímto “vstupem” žádné závažné zranění, který by obratem ohrozilo veškerý život na naší planetě.

Tento závažný problém nemohl vyřešit nikdo jiný než Jogešwar Mahádéva, mocný Pán Šiva, který zachytil pád Gangadéví do svých vlasů a tím podstatně zmírnil sílu jejího dopadu na Zem. Ve stejnou dobu byla tato akce příčinou toho, že se Ganga rozdělila na mnoho ramen a větví (různých pramenů řek v garwal Himaláji nesoucí různá jména, ale všechny jsouc Gangou, stékají a vlévají se jedna do druhé, aby nakonec splynuly v Dév prayagu do jedné řeky, která až z tohoto místa nese jméno Ganga) z čehož osm z nich je považováno za hlavní, tři za hlavnější a jedna za nejhlavnější projev Bohyně Gangy.

Nejhlavnější Bhagirathi (podle krále Bhagiratiho) pramení v Gomukhu – Gangotri, Alakananda má svůj počátek v ledovci Satopanth a protéká Badrinath Dhámem (sídlo Pána Višnua) a Mandakiní vyvěrá z ledovce Chorabari a protéká právě Kedarnath Dhámem. Mandakiní se vlévá do Alakanandy v překrásném soutoku Rudraprayag, který je rovněž zasvěcen Pánu Šivovi. Alakananda se pak spojuje s Bhagirathi v již zmíněném Dév prayágu (po Allahabadu – soutok Gangy a Jamun je Dév prayag, druhý největší soutok Indie) a odtud je již řeka známá pouze pod jménem Ganga.

Kedarnath  “Om namah Sivaya”

Kedar je slovo s kořeny jak v sanskritu tak v arabštině. Ve vzathu k Šivovi znamená hora (mocný jako hora) a Nath znamená vládce – Pán. Šivovo jméno Kedarnáth tedy znamená Pán Šiva – mocný vládce hor. Jedna vysoká hora (6940 m) ze skupiny Gangotri nese toto jméno, stejně jako poutní místo s původním kamenným chrámem a lingou jakož i celá oblast přírodního parku Kedarnath, oblast o ploše 975 km čtverečních. Hlavní Božstvo Šivalinga v chrámu Kedarnáth (3583 nm)  je významnou podobou Pána Šivy, takzvaná Jyotir linga (zářivá linga), kterých je celkově projevených (samo manifestovaných) pouze dvanáct v různých částí Indie.

V přírodním parku Kedarnáth se pak nachází další čtyři důležité chrámy Pána Šivy, společně s Kedarnáthem vytvářející takzvaný “Panca Kedar” – pět templů Pána Šivy (Panča – pět, Kedar – Šiva). Jsou to  Tungnath (3680 nm), Rudranath (2286 nm), Madhyamaheshwar (3490 nm) and Kalpeshwar (2220 nm). Zdatný poutník zvládne navštívit všech pět míst v rozmezí deseti až čtrnácti dnů skrze náročné ale překrásné horské treky. Hlavní mantrou Pána Šivy je šestislabičná “Om namah Sivaya”, která uděluje upřímnému aspirantovi veškerá požehnání a dokonalosti. Pán Šiva má mnoho jmen, přičemž k těm významnějších patří Mahádéva, Šankara, Šámbu, Nílakanta či Ašutóša. Každé jméno naznačuje jeho specifické charakterové rysy, povahu a vlastnosti.

Mahádéva, Šankara, Šámbu, Nílakanta, Ašutóša, Jogešwar

Mahádéva znamená největší (mahá) z polobohů (déva), kteří spravují tento vesmír. Šiva je tedy spirituálně i manažersky nadřazen Brahmovi, Indrovi, Surjovi, Čandrovi, Agnimu, Vájuovi, Varunovi, Mitrovi a dalším mocným vesmírným Dévatům – polobohům.

Šankara znamená Pán Šiva, který ničí (odstraňuje) veškeré pochybnosti (překážky) ze srdce a mysli adepta jógy. v Sanskrtu “Shanka” znamená pochybnost, chyba, překážka a “hara” znamená odtsranit, zničit. Další význam tohoto jména se odvozuje od kořene “Sankata” znamenající problém nebo nemoc, tedy podobně Šiva je Šankara ten kdo ukončuje svému oddanému veškeré potíže, problémy a nemoci.

Šambu znamená Šiva, který je věčně šťastný, blažený a extatický. Ten kdo upřímně uctívá a následuje Pána Šivu – Šámbua aspiruje a nakonec dosahuje stejně blaženého a naplněného stavu vědomí, které se nazývá “sat cit ananda brahman” neboli Šiva Šambu.

Nílakanta poukazuje na božskou zábavu, díky které získal Pán Šiva svůj slavný modrý (níla) krk (kanta). Jednou dávno v dějinách tohoto vesmíru když polobozi a démoni společně stloukali oceán mléka, aby získali nektar nesmrtelnosti (amrta), manifestovalo se z tohoto stloukání spousta božských bytostí a věcí. Aby došlo k rovnováze hodnot, vyšlo z něj rovněž velké množství jedu, který kontaminoval celý prostor a vytvořil akutní problém pro všechny. Problém vyřešil nejmocnější z Dévů (polobohů) Pán Šiva (Mahádéva), tím že veškerý jed jednoduše vypil. Od té doby má modrý krk a je znám jako Nílakanta. Tato zábava byla pravděpodobně podnětem ke skutečnosti, že v současném věku někteří šivaité, oddaní Pána Šivy kouří ganju (indica cannabis) jako součást své sádhany (spirituální praxe) a meditace.

Ašutóša znamená, že Pán Šiva je velice milostivý a nechá se snadno a rychle (ašu) uspokojit (toša).

Jogešwar – Pán Šiva – vládce (šwara) všech jógových a mystických sil (yoga). Ten, který vlastní a uděluje jógové a mystické dokonalosti (yogasiddhi).

Párwati Šiva – Požehnání Božského Páru

Každý kdo uspokojí Pána Šivu, kterého lze snadno potěšit – Ašutóša, bude žít život plný štěstí a blaženosti – Šambu. Když budeme během naší jógové praxe uctívat Pána Šivu, největšího z Bohů – Mahádéva, jednoduše pronášením šestislabičné mantry “Om namah Šiváya” a upřímně následovat v našem každodenním životě základní jógové principy (yama a niyama), čímž se oprostíme od všech pochybností, konfliktů, problémů a nemocí (Šankara) zcela jistě dosáhneme milostí (krpa) Božské Matky (Parvati) všech našich tužeb, kterým vévodí a vládne touha po míru, naplnění a lásce. Tak nám Jogešwara Šiva udělí nejvyšší požehnání, nejvyšší jógovou a mystickou sílu, nejvyšší dokonalost jenž je čistá, ryzí, spirituální božská láska – premasiddhi.

Nejlepší den, lépe řečeno noc k realizaci této milosti je Šiva Čaturdaší (čtrnáctý den ubývajícího měsíce zasvěcený Šivovi), více známý jako Šiva Ratrí neboli Šivova noc. Během tohoto dne a noci je milostivý Šiva Ašutóša ještě více milostivý, to znamená extrémně milostivý a po celé Indii přirozeně probíhají v toto období rozsáhlé festivaly, rituály a duchovní praktiky po celý den a noc. Tento den přichází jako čtrnáctý den po úplňku v měsíci Phlaguna což vychází na náš únor až březen. Každý rok jindy podle lunární kalkulace.

Šivova žena je Párwatí, dcera Boha Himaláje Himavána, který je rovněž znám jako Parwat (Pán hor). Jiné jméno Parwatí je tak Himavatí a obě jména znamenají dcera Boha Himalají – Himavána, dcera hor – Himaláje. Parwat zmanená hora, Him sníh, alaya velké množství, van majitel. Proto Parwatí je přirozenou královnou Himaláje – hor,  které jsou plné velkého množství ledu a sněhu.

Parwatí je mladší sestrou Gangy a ve svém předešlém projevení jako Satí byla nejmladší dcerou mocného císaře Pradžápatiho Dakšy. V každém svém projevu (vtělení) je ženou Pána Šivy, neboť je Jeho věčnou partnerkou – energií (Šivašakti). Věřejné tajemství vyjevuje, že potěšit Pána Šivu je snadné, avšak potěšit Matku Parwatí je ještě snadnější, to proto že povaha ženy je přirozeně milostivější, jemnější a láskyplnější než povaha muže.

Jak je tedy možné, že tak málo lidí získávají skutečnou lásku a božský charakter z ní vycházející? Je to naše vlastní marnost, neschopnost a lenost. I když je velmi lehké potěšit tyto Božské Mocnosti – (duchovní zdroje a jejich energie) nebo snad právě proto, člověk raději obrací svou tvář k jejím iluzorním projevům (mája) a touží po materialistických hodnotách a smyslových radostech.

Tato bláznivá připoutanost k neskutečnému a dočasnému (iluze) udržuje člověka v koloběhu rození a smrti, (samsara) a kromě dočasných a nepatrných smyslových (materiálních) radostí ho dostatečně zásobuje mnohým utrpením, soužením a strachem. To je povaha hmotné energie, která se vyznačuje dualitou. Když Pán Šiva, jehož srdce je velice soucitné vidí tento ubohý stav našeho vědomí (lépe řečeno nevědomí), z Jeho Božských očí vyvěrají slzy jedna za druhou v nekonečném proudu.

Každá tato slza se nazývá rudrakša – to co vyšlo z oka (akša) Pána Šivy (rudra) a v hmotném světě se projevuje skrze plod stromu Bael, což je specifická modrá kulička, která po vysušení získává tmavočervenou barvu. Z těchto plodů – slz Pána Šivy – se vyrábějí rudrakša růžence – na kterých pak jogíni a šivaité zpívají mantry na uctění Pána Šivy, nejvýznamněji “Om namah Šivaya”. Zpíváme-li tuto mantru na takovém růženci, je nám milost Pána blíže a hlavně vzpomínáním na původ růžence, můžeme udržovat ve svém srdci správný postoj pokory a úcty a s takovou vibrací přinese mantra nepochybně kýžený efekt velmi brzy.

Naproti tomu s opačným postojem, kdy naše srdce je plné pýchy, arogance, sobectví a touhy po osobním zisku nemůžeme zákonitě očekávat skutečnou spokojenost, lásku, klid a mír. Jako varování přijměme živelnou pohromu z roku 2012, kdy bylo sídlo milostivého Pána Šivy Kedarnáth a celý přírodní park zasaženo potopami a sesuvy půdy. Tisíce lidí a poutníků přišlo o život, téměř vše až na Pánovi chrámy bylo zničeno. Jaké větší varování by mělo přijít k člověku než toto?

 

Lidé by měli ustoupit od svého ega plného sobectví, obchodní kalkulace a osobních zájmů a otevřít svá srdce vzájemnému respektu, toleranci a lásce. A to speciálně v Garwal Himaláji, na poutních místech, kde se bohužel dnes rovněž velmi propaguje materialistický turismus a s ním spojené obchodní zájmy. Služba svatým místům, světcům a chrámům jsou tímto velmi zanedbána. Přirozeně čistý spirituální prostor a energie této oblasti jsou tak kontaminovány vibrací světského zájmu.

Toto mé pokorné přání se však vztahuje na všechny lidi naší planety. Ať už žijí v jakékoliv části naší planety, v jakékoliv kultuře, s jakýmkoliv náboženským či politickým vyznáním, s jakoukoliv barvou pleti a v jakémkoliv společenském systému. Všichni jsme lidé.  Nechť prosím všichni vnímáme celou naši planetu a přírodu v ní jako naši vlastní matku, Boha jako našeho společného otce a všechny živé bytosti žijící na této planetě jako naše vlastní bratry a sestry.

V tomto duchu univerzálního přátelství planetárního a vesmírného rodinného kruhu a jedině v tomto duchu, pak může na naší Zemi zavládnout klid a mír, po kterém lidstvo právě dnes tak velmi touží.

Om namah Sivaya.

 

Komentáře (0)