Jóga a strečink, královské spojení

Většina lidí si spojuje jógu s obrázky jogínů, zamotaných v roztodivných pozicích nebo jako člověka s nohami zkříženými v „tureckém“ sedu, dlaněmi spojenými před tělem a přemýšlejícím o čemsi mezi nebem a zemí, popřípadě vyluzujícího prazvláštní zvuky manter. Zmíníte-li se o ní před sportovcem hledajícím v hlavně endorfinové povzbuzení, otočí oči v sloup, když už přímo nezvolá „nudááá“.

Jako dítě, do svých pubertálních let, než mé tělo ovládly hormony a nezvladatelně se mi změnila postava, jsem se na vrcholové úrovni věnovala moderní gymnastice, baletu, později chvilku společenskému a poté scénickému tanci. Mé tělo se v rytmu hudby vinulo jak psí víno, provazy, rozštěpy, výkruty, záklony a jiné záludnosti proti mým kloubům byly na denním pořádku. Tréninková praxe zahrnovala rozcvičení, které jsme většinou generačně odkoukávaly od starších kolegyň, takže jsme bez nějakého velkého zahřátí přecházely rovnou do švihů nohama ve všech směrech, nejlépe až za krk, to samé se dělo s rukama a tělem.

Žádné principy zdravého protažení, žádné velké rozebírání a teorie, do všeho se šlo s vervou, nejlépe, když si na vás ještě kamarádka sedla nebo lehla, aby se všechny ty vazy, šlachy a svaly co nejvíc a nejrychleji poddaly danému účelu. Stalo se. Ve 45 letech jsou mé vazy v levém koleni natolik uvolněné, že mám 3 x “vyluxovanou“ čéšku, pravé se drží jen tak tak, levá kyčel při dešti bolí natolik, že přemýšlím, kdy si vzít nebo nevzít nějaký prášek a s bolestmi v rameni zajdu k lékaři jen v případě, když už několik dní nespím. Heslo “sportem k trvalé invaliditě” bylo v plném rozsahu splněno. Přesto jsem na sport a tanec nezanevřela a na svém fcb profilu mám stále hrdě napsáno “když žiju, tak tančím, když tančím, tak žiju” :-). Ovšem nyní už zacházím se svým tělem mnohem šetrněji a čím dál častěji mu dopřávám léčivé jógové kůry.

Dnes mám sama dvě sportující děti, syn hraje hokej, se stejnou vervou svádí boje v kickboxu, dcera krasobruslí a soutěží ve i fitness aerobiku. Žádné “čajíčkování”, dost náročné sporty. Na zimní stadion se děti v pět ráno samy nedopraví, takže jsem od základů a s radostí, mohla přihlížet jejich prvním sportovním krůčkům. Bohužel k mé hrůze jsem brzy zjistila, že se v rámci tréninku neděje žádné velké zahřátí, dynamický strečink na začátek a statický na konec a když už ano, děti se před a po tréninku zmítají samy okolo ledové plochy a předvádí pohyby, které spíš připomínají opici na tyči :-), než jakékoliv cílené protažení a většinou ani nevědí co a proč vlastně konají.

Bohužel i když já sama jsem navštívila nějakou lekci aerobiku nebo zumby, jakési protažení na konci sice přítomno bylo 🙂 ale tak nějak mlčky, krátce a neefektivně. Většina dam byla nadšená, protože se po lekci dva dny nemohla hnout a každý sval je bolel při sebemenším pohybu, což je přeci důkaz toho, že tělo dostalo pořádně zabrat a to je supr 🙂 Málokomu vysvětlíte, že to tak není.

Když jsem si začala plnit své dětské sny a založila taneční, jógové studio, všimla jsem si, že bohužel málokterá z žen netrpí žádným zdravotním pohybovým problémem. Převládaly bolesti zad, malý rozsah pohybu a bolesti kloubů. Své lekce jsem chtěla vést především s ohledem na zdraví. Vědoma si těchto skutečností, zařadila jsem vždy na závěr hodiny minimálně čtvrthodinové protažení a vždy a trpělivě naváděla, jak správně pozici provést a na který sval a část těla se zaměřit. Po několika lekcích byly výsledky k mému velkému potěšení znatelné na první pohled a klientky se nemohly dočkat, až si opět přijdou bez následků a léčivě rozhýbat tělo. Přestaly mít potíže se zády a při předklonu s přehledem daly dlaně až na zem.

Když sem se začala hlouběji věnovat józe a rozšířila škálu svých lektorských certifikátů o cvičitele jógy, podvědomě jsem začala zařazovat v rámci strečinkové techniky vědomý dech a cílené uvědomování si těla, energie i meditaci – její vynechání by mi mé krásné dámy neodpustily 🙂 Strečink nebyl najednou jenom protažením, ale vědomou prací s jednotlivými svaly a klouby, prací s dechem, myslí, které účinky celé lekce ještě zmnohonásobily. Klientky tak nevědomky praktikovaly jógu, aniž by to bylo jejich cílem :-).

Jelikož mě vlastně k myšlence správného a nesprávného protažení přivedly mé dvě hyperaktivní děti :-), začala jsem vymýšlet strečinkové sestavy na principech jógy právě pro oblast sportu. Tak, aby nebyly příliš složité, snadno zapamatovatelné a co nejefektivněji cílené přímo na určitý druh pohybové aktivity. Aneb „co se v mládí naučíš, k stáru jako když najdeš“ … ale to až v příštích dílech seriálu. 🙂

 

Komentáře (0)