Vzpomínky na léto

Ne, tento titulek ve vás nemá vyvolat smutek a úzkost nad tím, že prázdniny skončily a léto se krátí. Je to spíše vybídnutí k tomu, abyste si zavzpomínali na ty nejkrásnější prázdniny, které jste prožili. Třeba to nemá nějaký zvláštní význam, ale zavzpomínat si je tak krásné. A to hlavně na dobu dětství, kdy jsme o prázdninách neřešili nic jiného než jak naložit s přebytkem času, abychom se nenudili. My i naši rodiče jsme tenkrát mohli odpočívat tak nějak více. Aspoň se mi to zdá. Neexistovaly mobily. Když jsme potřebovali zavolat z chaty domů, museli jsme jít do vesnice vzdálené 5 km, kde byl telefon všeho všudy v jedné domácnosti. Místo sdílení fotek na Facebooku a Instagramu jsme psali kamarádům dopisy a pohledy. Pro moje dítě ulítlá utopie, pro mě, z dnešního pohledu, ráj.

1) ŽIJME V PŘÍTOMNOSTI (ale zavzpomínat si můžete)

Málokdo z nás umí žít jen v přítomnosti. Je třeba na sobě pracovat a v tomto smyslu kultivovat naše stereotypy. Nejde ani tak o to striktní žití přítomným okamžikem, ale spíš o prožívání každého okamžiku naplno. Jen málo lidí to zvládne. Naše mysl je těkavá. Když nemyslí na minulé události, přikročí k tomu, co bude.  Možná to popírá jeden z principů jógy, ale podle mě stejně nelze striktně na časové ose minulost-přítomnost-budoucnost jednotlivé prvky od sebe oddělit. Vše souvisí se vším, navazuje na sebe, prolíná se…. A pokud vzpomínka na minulost, prožívaná v současnosti, má na okamžik tady a teď pozitivní vliv, proč se jí zbavovat?

2) VYTVÁŘEJME SI OBRAZY V MYSLI

Původně jsem chtěla nazvat tento článek titulkem Prázdninové archetypální asociace a stereotypy 🙂 Členové mojí rodiny mi tento záměr vymluvili slovy, že by si to nikdo nepřečetl a hlavně by z tak zavádějícího titulku nepoznal, o čem vlastně píšu…. Měli pravdu.  Ale já jsem pod tím názvem zcela jasně viděla následující…. Od mládí si vytváříme nejrůznější vjemy, asociace, ať už vizuální, sluchové, chuťové, nebo čichové. Některé jsou tak silné, že si je neseme po celý život a při jejich “zpětné aktivaci” se dostaneme zpátky v čase a jejich energii znovu pohltíme.

Je to stejné jako u pocitu déja vu. Většinou to jsou vjemy zrakové. Ty se asi nejlépe vryjí do paměti. Ale čím jsem starší, tím začínají převládat vjemy čichové. Vzpomněla jsem si díky nim na vůni maminčina parfému, který se už dávno nevyrábí. Nejsilnější čichový vjem jsem letos zažila na Slovensku. Ucítila jsem dávno zapomenutou vůni řeky. A rázem jsem byla zpátky v čase. Bylo mi 13 a byla jsem na řece Berounce…

3) ZAKOTVĚME V DĚTSTVÍ

Nevím, jestli to máme všichni stejně, ale já v létě nejvíce vzpomínám na mládí. Je to určitě dáno tím, že o prázdninách byl prostor a čas na zážitky. Člověk do jisté doby neměl vlastně žádné povinnosti a taky tu bylo místo pro dobrodružství. Léto je mým nejoblíbenějším obdobím roku. Mám ráda slunce, teplo, vodu, koupání, dlouhé dny. Někdy i klasický letní déšť a bouřku.

Jako většina lidí jsem po letech sklouzla k tomu nešťastnému názoru, že dříve bylo vše lepší. V létě bylo více léto (rozumějte více krásných teplých dnů), v zimě více zima (krásný bílý sníh, Vánoce na sněhu). Ačkoli se klimatické podmínky opravdu trošku změnily, není to ale chyba jen výkyvů počasí, nýbrž špatného nastavení našeho myšlení. Skutečnost je vždycky jen odrazem toho, jak věci vnímáme a jaký úhel pohledu užíváme. Jsme sice skeptičtější k lidem, světu i sobě samým, ale bezděčně prahneme po radikální změně. A tak se stane, že v jistém věku se přestáváme hnát za hmotnými statky (tedy jak kdo) a začneme si opět užívat života, “ženeme” se za zážitky. A k těm prostě léto neúprosně vybízí. Jako děti jsme se uměly patřičně “odvázat”, všechno prožívat naplno, nadchnout se pro věc. Můžeme to zkusit i jako dospělí.

4) VYTVÁŘEJME ASOCIATIVNÍ VZORCE

ASOCIACE, tj. spojení mezi jednotlivými psychickými vjemy, myšlenkami, pocity, náladami. Z definice uvedené na wikipedii je jasné, že asociace jednotlivých lidí musí být něčím zcela originálním. Zejména tehdy, když se na asociacích podílí něco tak jedinečného a komplexního, jako je lidský mozek.  Bylo by nesmírně zajímavé vniknout do mozků jiných lidí a vědět, co si myslí. Můžou nám sáhodlouze popisovat, co si představují, ale jejich vnímání nemůžeme nikdy postihnout. A pokud si budeme obrazy vzniklé v jejich mysli představovat, budou to zase jen a jen obrazy naše. Člověk vždy do projekce světa vkládá něco ze své bytosti, nějaký svůj rys, a tak je každá asociace zcela osobitá.

A jaké asociace tedy mám? Když se řekne léto, vybavím si modrou a žlutou barvu. Je úžasné, jak si jednotlivá slova spojujeme nejen s konkrétními předměty, ale i barvami. Proč si představuji pod slovem léto modrou a žlutou, je jasné. Modré je nebe, voda. Žluté slunce, obilí, písek u moře. Proč si třeba pod slovem angličtina představím červenou barvu, už tak jasné není. Možná proto, že moje druhá učebnice angličtiny měla červený obal. Proč si ale nepředstavím modrou, když první učebnice byla modrá?

Nejsilnější asociací je ale pro mě to, co si vybavím pod pojmem dobré jídlo. Nejsou to kulinářské speciality, jak by se mohlo zdát. Nýbrž je to komiksová postava ze Čtyřlístku – Bobík. Představuji si obrázky, na kterých Bobík drží v ruce krajíc chleba a do něj obtisknutý jeho chrup.

5/ VRAŤME SE NA CHVÍLI V ČASE

Když se řekne léto, představím si prázdniny strávené s babičkou a sestřenicemi na chatě v Újezdě nad Zbečnem, řeku Berounku, výlety vlakem na Křivoklát, na točenou zmrzlinu do Rakovníka, na trhy do Berouna.  Brod na řece Berounce, zpívání “moderních” písní podle textů uvedených v časopise Pionýr a Sedmička pionýrů (existovaly hodně originální názvy). Babička nás vykrmovala domácími buchtami, knedlíky s omáčkami a my si toho nikdy nevážili…. Co bych za to nyní dala, kdyby babička žila a aspoň na jeden den bych se tam s ní mohla vrátit. Vzpomínám s láskou a nostalgií, ale v té době byly dva měsíce prázdnin s babičkou muka. Navíc jsem jako dítě byla docela při těle, jak babička eufemicky říkala, byla jsem pěkná.

Takže vlastně prázdniny byly traumatizujícím zážitkem, kdy se člověk vysvlékal do plavek a nenáviděl sám sebe. A protože svou otylost nesnášel, musel se večer natláskat kalorickými jídly a zajíst čokoládou, aby byl s to to břímě zvané život nést. Ve chvíli, kdy jsme ta obyčejná dobrodružství prožívali, bylo to pro nás málo. V mládí jsme snili o tom, že budeme brázdit svět křížem krážem a poznávat i nejskrytější kouty zemí. Ne že by člověk přestal toužit o dobytí světa, ale s postupujícím věkem zjistí, že nejhezčí je to stejně u nás doma. Když sledujeme dění v české politice a vůbec vše, co se u nás děje, stydíme se, že jsme Češi. Ovšem, když se projdeme Prahou, když navštívíme nějaký hrad, jsme pyšní na to, že jsme Češi a že jsme potomky těch, kteří dokázali tyto skvosty vytvořit.

6/ SNAŽME SE TO PŘEŽÍT

Je zvláštní, že dovolená, ačkoli je to chvíle, na kterou se nesmírně těšíme vlastně celý rok, je nakonec nejvypjatějším obdobím roku. To nábožně očekávané období je konečně tady. Tak proč se tedy s partnerem a dětmi ihned pohádáme? Je to asi tím, že během roku, i když se snažíme společně trávit co nejvíce času, tak v létě a o dovolené jsme spolu nejvíce. Patrně na to nejsme zvyklí. Naráží tu na sebe a konfrontují se představy o tom, co kdo chce dělat, kam chce jet, jak chce ten čas strávit.

Vytváříme si představy a očekáváme, že představy druhých budou stejné. A tak při prvním střetu zájmů dochází ke konfliktu. Může to být dáno naprostou prkotinou. Jako třeba že nefunguje navigace. Při tom na základních parametrech dovolené se shodneme. Nejdůležitějším aspektem je jet na nějaké místo, kde nebude moc lidí. Při nejlepším tam nebude vůbec nikdo. Opravdu mám lidi ráda. Myslím, že jsem společenská i empatická. Ale o dovolené bych byla nejraději jen se svou rodinou. Ideální je krásná příroda a nikdo v ní 🙂 Jen my tři (já, přítel a naše dcera).

7/ PROŽÍVEJME

Pak je tu další problém, a tím je disciplína a stereotyp. Tím myslím, že homo sapiens je více méně disciplinovaný člověk, který ať už chce nebo ne, má v sobě řád. Nastavuje si jej v práci. Vnitřní nastavení a řád nám říká, kdy máme vsávat, co musíme dělat, že na všechny telefonáty máme odpovídat, že máme také odpovídat na pracovní maily. Prostě i v režimu dovolená, neumíme vypnout. Bylo by záhodno se naučit najet na ten klidový režim, mobil vypnout a nenechat se ničím a nikým omezovat.

Umí to málokdo. Ale pokud se vstavat naučíme, naučíme se třeba i meditovat a skutečně si užívat každého dne, minuty, okamžiku. Není nic horšího, než když jsme duchem stále nepřítomni a myslíme na to, co se děje v práci. Jsem na sebe pyšná, že aspoň poslední čtyři dny dovolené se mi podařilo ty běžné rutinní a pracovní věci vypustit. Je to málo, ale je to taková první vlaštovka 🙂

8/ DĚLEJME TO, CO BĚŽNĚ DĚLAT NEMŮŽEME

Aby nám mozek nezdegeneroval, je dobré nabourat naše stereotypy a zkusit něco nového. Jet na místo, kde jsme nikdy nebyli. Zkusit sport, aktivitu, kterou jsme nikdy nezkusili. K tomu je léto ideální.  Nelámejme si hlavu tím, že naše jógamatka stojí pár dnů v koutě. Dopřejme si chvíli lenošení. Z následujícího asi lékaři a odborníci na zdravý styl života nebudou mít radost; ale klidně choďme pozdě spát, pozdě vstávejme, dopřejme si kalorické jídlo, vykašleme se na tréninkový plán, nechoďme ráno běhat a dopřejme si místo toho vydatnou snídani. Dovolme si mále hříchy. K “normálu” se stejně za pár dní vrátíme.

9/ ZASTAVME NA CHVÍLI TEN ČAS

Taky se vám zdá, že léto je každým rokem rychlejší a rychlejší? Vzpomínám si, že dříve se sklizeň na polích kryla s koncem prázdnin. Teď už na konci července je dokonáno. Doba se zrychluje, život taky. Je jen a jen na nás, jak se s tím vyrovnáme a jak budeme reagovat. Prázdniny před chvílí začaly a za chvilinku končí. Ať mi ale někdo vysvětlí ten paradox ve vnímání času, kdy se mi zdá, že před chvílí jsme vyjížděli na dovolenou, a přitom mi to připadá tak dávno…

10/ DNESKA NELAJKUJ, JENOM LELKUJ !

To je heslo, které jsem dnes našla na dřívku nanuka Míši. Jak příznačné. Asi bych mohla být jedním ze Samotářů- prostě je to znamení. Neberme svůj život, ani sami sebe tak příliš vážně. Zbytečně si vše komplikujeme. Máte právo na chvíli vypnout sami sebe. Nejlépe se vypíná v přírodě. Na letošní prázdniny jsem měla velké plány ohledně jógy. Vyzkoušet všechny její nejroztodivnější druhy. Ve finále jsem nestihla nic a vlastně mi to vůbec nevadí, ani nemám výčitky svědomí. Zato jsem párkrát vytáhla podložku na zahradu a zacvičila si venku.  Záleží hlavně na našich prožitcích, a ty byly letos vskutku bohaté.

 

Komentáře (0)