Čínské tajemství zdraví a dlouhověkosti tkví ve stravování a dobré náladě

Každý jsme jiný, a podobně je tomu i s naším stravováním. Tak jako různé typy aut jezdí na rozdílné pohonné hmoty, potřebují podle čínské dietetiky také různé typy lidí různá jídla. Vhodné pokrmy pomáhají zdraví, a nevhodné naopak zanášejí „motor” organismu, který je pak unavený a špatně funguje.

Čínská dietetika je spolu s akupunkturou, fytoterapií, masážemi a cvičením qi gong jednou z léčebných metod tradiční čínské medicíny, která je využívána již tisíce let a je postavena na pevném systému pravidel. Díky ní lze snižovat nadváhu ale také léčit různé zdravotní problémy, jako jsou žaludeční vředy, cukrovka, nachlazení, potíže s krevním tlakem, únava nebo třeba akné.

Odborník doporučí jídla, která pomáhají, a zároveň varuje před těmi, jež škodí.
Tradiční čínská medicína je založena na existenci vitální energie, která tvoří hmotu i ducha, věci i přírodu. Tato energie proudí tělem tzv. meridiány. Vychází z principu jin a jang, protikladů. Ty musejí být v rovnováze. Pokud jeden z nich převažuje, začínají zdravotní problémy. Tento systém léčebných metod vznikl před zhruba čtyřmi tisíci lety.

První písemné doklady o čínské medicíně jsou staré asi tři tisíce let. Za její zakladatele jsou považováni tři legendární císaři: Fu Si, Shen Nong a Huang Ji. V tradiční chronologii se uvádí, že vládli v období mezi lety 2852 až 2597 př. n. l. Státní výuka medicíny započala v Číně v roce 443 a v roce 642 byla zřízena Velká lékařská škola, která se podle oboru studovala tři až sedm let. Pro srovnání, v té době u nás fungovalo kmenové zřízení a vznikala Sámova říše. Vládci Číny vždy podporovali rozvoj medicíny.

Lékaři tak měli veškeré podmínky pro svoji práci i pro objevování nového. Několik tisíc let je stará také kniha Nei Jing, která je hlavním pramenem pro studium čínské medicíny. Popisuje využívání jehel, tedy akupunkturu, léčení bylinami a například také nahřívání akupunkturních bodů na těle doutnajícími smotky bylin. Již tehdy byly podpůrnými metodami léčby cvičení a masáže. Tyto základní postupy se používají dodnes.

Nemoc je třeba začít léčit dříve než propukne

Terapeut tradiční čínské medicíny si nejdříve s klientem popovídá, zeptá se ho na aktuální problémy, chuť k jídlu, preference chladu či tepla, na spánek i na jednotlivé části těla. Zajímá ho všechno, co se týká pacienta. I maličkosti mohou hrát velkou roli. Součástí vstupní návštěvy je vyšetření pulzu a jazyka. Z pulzu na levé ruce lze vyčíst, jak jsou na tom srdce, ledviny a játra. Pulz na pravé ruce zase ukazuje stav plic a sleziny. Z barvy, struktury a tvaru jazyka se dá zjistit mnoho důležitého. Jednotlivé části jazyka totiž odpovídají různým tělesným orgánům a mění se podle toho, jaký je jejich stav.

Lékař léčí, zatímco příroda uzdravuje

Jako součást čínské medicíny vychází čínská dietetika ze souladu s přírodou. Návrat k přírodě si v Evropě získává stále více příznivců, a s tím souvisí i zájem o přírodní čínskou medicínu založenou hlavně na bylinkách a také na správně vybraném jídle. Navíc nejsou všichni lidé stejní a každý organismus reaguje jinak. Někoho určité jídlo posílí, jiného oslabí. A oslabení se projevuje zdánlivě všedními příznaky. Dlouhodobě však může vést i k onemocnění. Západní lékaři nemoc léčí až v době, kdy propukne, Číňané se jí snaží předcházet a jejich medicína tělo harmonizuje, aby choroba nevznikala.

Velkým pomocníkem je jim příroda. Zatímco západní věda posuzuje potraviny podle toho obsahu proteinů, kalorií a vitaminů, Číňané hodnotí jídlo podle chuti, povahy a afinity k jednotlivým orgánům. Vycházejí z toho, že máme-li např. slabý žaludek, musíme jíst to, co ho posílí. A stejně tak je to třeba s ledvinami i s dalšími orgány. Díky vhodnému jídelníčku tak můžeme předcházet různým nemocem či problémům. Když se čínský terapeut rozhoduje o tom, co by měl pacient jíst, zjistí nejdřív, jaký je typ. Ten se určuje podle vzhledu, chování v situacích každodenního života a také podle povlaku jazyka i dalších znaků. Horký typ je člověk horkokrevný a žíznivý, typ studený je naopak zimomřivý.

Označení suchý typ patří hubenému člověku s častou žízní, typ vlhký je obézní jedinec, který bývá unavený a bez energie. Často existuje smíšená forma dvou či více typů, navíc se člověk může měnit v souvislosti s různými okolnostmi v životě. Sestavování speciálního jídelníčku také vychází z pěti chuťových skupin, podle nichž dělíme potraviny na kyselé, hořké, sladké, ostré a slané, a ty se pak vážou k jednotlivým tělesným orgánům. Mezi nimi ale fungují „příbuzenské vztahy”, takže chuť, která jeden orgán posiluje, může v přílišné míře jiný oslabovat. Např. ostrá chuť, která je spojená s plícemi a pomůže při nachlazení se zahleněním, může v přílišné míře oslabovat játra.

Medicína prověřená tisíciletými zkušenostmi

Tradiční čínská medicína patří k nejstarším a nejrozšířenějším diagnosticko-léčebným systémům na světě. Její kořeny lze nalézt v dílech starších více jak 3000 let. Terapeut tradiční čínské medicíny se tedy může opřít o zkušenosti a znalosti mnoha generací lékařů, ověřených na nepředstavitelném množství pacientů.

V Evropě je čínská medicína stále ještě málo známá. Odlišné jsou její principy a nedá se vysvětlit klasickým logickým uvažováním. Čínské lékařské knihy navíc nepoužívají jazyk moderní vědy. Autoři mají spíše poetické vyjadřování, které působí naivně, a tedy nedůvěryhodně. Čínská medicína je však mnohem starší než ta západní a tisícileté zkušenosti hovoří v její prospěch. V posledních letech si už ale získává respekt v Evropě a v Americe. Využívají ji i známé osobnosti např. britská královská rodina a u nás bývalý prezident Václav Havel, hokejisté Jaromír Jágr a Dominik Hašek a také mnoho umělců.

Jsou i případy, kdy „evropské” lékařské postupy selhaly a nakonec pomohla čínská medicína. Od západní medicíny se čínská liší hlavně v přístupu k léčení. Léčí kořen nemoci. Léčba nekončí v okamžiku, kdy zmizí příznaky nemoci. Pokračuje se až do odstranění příčiny choroby. Terapie je časově náročná a potřebuje aktivní spolupráci pacienta. Čínská medicína je velmi úspěšná např. při léčení chronických nemocí, které západní lékaři většinou jen tlumí či potlačují.

Pět elementů

Teorie pěti elementů tvoří spolu s protikladnými symboly jin a jang základ tradiční, tisíce let staré a osvědčené čínské medicíny. Obě teorie se společně využívají při určování diagnózy a při léčení nemocí.

Pět elementů může být chápáno jako pět fází nebo proměn energie jin a jang. Symboly vody, dřeva, ohně, země a kovu představovaly spíše přírodní síly a společně formu dynamického celku, než aby byly elementy v doslovném smyslu.

VODA (orgán ledviny) – energie v kondenzované a relativně statické fázi jin. Z hlediska období odpovídá zimě a noci – tedy relativní nečinnosti. Ačkoli voda představuje stav odpočinku, obsahuje potenciál pro růst a plození. Je proto spojována s pravým zdrojem života – s tvůrčí silou a vůlí přežít.

DŘEVO (orgán játra) – ukazuje na rostoucí a urychlující energie ve fázi jang a odpovídá probuzení, které přichází na jaře a ráno. Dřevo je spojováno s pohybem i evolucí.
OHEŇ – symbol energie v její nejexpanzivnější a nejzářivější formě – jang v jangu. Je elementem léta, poledne. Energie v nejčistší a nejcitlivější formě je spojena s uvědomováním si vědomí a vlastní identity.

ZEMĚ (orgán slezina) – s energií v klesajícím stadiu jin, se všeobecným směřováním dolů k materializované formě. Země převládá v pozdním létě a začátkem podzimu, v „sezoně vyzrálé plodnosti” a odpoledne. Získává ideální podstatu v ohni a činí ho reálným, naplňuje vědomí konkrétním myšlením a ducha tělesnou formou.

KOV (orgán plíce) – energie ve shromažďující a syntetizující fázi jin přetváření. Obdobím kovu je podzim a časem dne večer – doba klidu a reflexe. Kov je také spojen s nutkáním vzájemně reagovat a potřebou udržovat vzdálenost.

Zdroj: Petr Hoffmann, Od pramene čínské medicíny

FYTOTERAPIE – léčba bylinami

Čínská farmakologie každému léčivu přiřazuje, podle účinku působení, termodynamickou povahu, jednu či více z pěti chutí a akupunkturní dráhy, do kterých účinky vstupují a kde je jejich zacílení. Jedna bylina však nedokáže zvládnout celé bitevní pole nemoci v našem organismu, proto se pracuje s bylinnými směsi.

AKUPUNKTURA

Po mnoha staletí užívaná čínská metoda spočívá v aktivaci určitých bodů velmi tenkými jehlami. Tyto body se nacházejí v tzv. meridiánech, nebo-li dráhách orgánů procházejících lidským tělem. Akupunktura je velice efektivní a bezpečná metoda léčby. Někdy se místo jehel užívá tlaková masáž, pak se jedná o akupresuru nebo zahřívání bodu pelyňkovým doutníkem tzv. moxou. Akupunktura a akupresura pomáhají znovu nastolit vnitřní rovnováhu organismu a tím se zbavit mnohých onemocnění.

DIETETIKA

Dietetika podle čínské medicíny zaujímá k dietám poněkud jiný přístup než tradiční západní medicína. Také se dietetika netýká pouze přímo hubnutí, není to tedy dieta ve smyslu, na který jsme obecně zvyklí. Různé chuti potravin mají podle čínské medicíny různé účinky a podle toho jsou doporučovány na různé problémy – ne pouze na hubnutí a podobně.

Čínská dietetika rozlišuje pět chutí pokrmů a jejich účinků, podle kterých jsou pokrmy doporučovány na posílení různých funkcí těla.

ČÍNSKÉ LÉČEBNÉ CVIČENÍ – ČCHI-KUNG

Čínská medicína má cvičení Čchi-kung – pěstování zdraví, při jeho pravidelném praktikování velmi dobře ovlivňuje nejen zdravotní stav, ale i psychickou kondici. V překladu slovo čchi-kung znamená „pěstování, práci s energií čchi”. Toto cvičení je více než 3000 let staré, tyto dlouhodobé zkušenosti, umožňují toto cvičení využívat i jako léčebnou metodu. Základními předpoklady pro jeho praktikování je mnoho ale jeho podstatu lze shrnout do tří zásad:

· zklidnění mysli,

· uvolnění,

· následování přirozenosti.

Čchi-kungové cviky nás učí jak v sobě najít a probudit přirozenou léčebnou schopnost našeho těla.

JÍDELNÍČEK PODLE ČTYŘ TYPŮ LIDÍ

HORKÝ TYP je člověk horkokrevný a žíznivý, má načervenalý obličej a rychle mluví. Čínská dietetika mu doporučuje jáhly, obilné klíčky, sójové boby, fazole mungo, zeleninu a houby, maso z kapra, banány a cukrový meloun. Z koření to jsou celerová nať a šalvěj, z tekutin pak sójový olej. Nedoporučují se potraviny přinášející do těla horko jako ostré koření, smažená a pečená jídla.

STUDENÝ TYP je zimomřivý, nemívá žízeň a pije teplé nápoje. Je bledý nebo má světlou pleť a mluví pomalu.

Do jeho jídelníčku patří červené fazole, kapr a úhoř, hovězí ledviny, kuřecí a vepřová játra, skopové a játra a maso ze zvěřiny. Z ovoce to jsou mimo jiné maliny, švestky a pistácie, z koření například badyán, fenykl, hřebíček či muškátový ořech. Škodlivé jsou pokrmy, které přinášejí chlad do těla, hlavně syrová zelenina a ovoce, studené nápoje a zmrzlina.

SUCHÝ TYP je hubený člověk s častou žízní, který má suché rty, nos, hrdlo a kůži. Přeskakuje mu hlas, špatně přibývá na váze a při nachlazení mívá suchý kašel. Měl by jíst bulgur, červené fazole, žlutý hrách, ječmen, kuskus, červenou řepu, květák, rajčata, zelí, kapra, krevety, sardinky a mušle, kachnu, králíka, skopové a vepřové maso, ananas, datle, fíky, z koření by měl dávat přednost hlavně fenyklu, kopřivě či meduňce. Vyvarovat se musí ostrého koření, tvrdého alkoholu, mastných a tučných jídel, pečených a smažených pokrmů, sladkostí a mléčných výrobků.

VLHKÝ TYP je obézní člověk s pocitem tíhy v těle. Je často unavený, má málo energie a mívá sklony k otokům. Čínská dietetika mu doporučuje červené fazole adzuki, polní salát, kapra, slávky jedlé (mušle), hovězí ledviny, kuřecí i vepřová játra a další potraviny obdobné jako u studeného typu. Škodí mu syrové ovoce, syrová zelenina či mléčné výrobky a studené nápoje.

 

Komentáře (0)