Umíte přijímat?

Zdá se to jako naprosto zbytečná otázka. Řeknete si, no samozřejmě – umím přijímat! Pojďme se nad tím ale na chvíli zamyslet. Jak zareagujete, když vám někdo řekne, že vám to dnes sluší? Co uděláte, když něco nevyjde úplně podle vašich představ? Co si povíte, když po ránu vidíte svůj odraz v zrcadle? Není pro nás mnohem jednodušší, a kupodivu i přirozenější, věci odmítat?

Na jógovém retreatu dostanete milion velkých i malých lekcí, nejen od lektora. Jednu obzvláště velikou mi udělila jedna účastnice. V pauze mezi hodinami jógy mi pokynula, abych k ní přišla, a řekla: „Teď ti něco povím. A ty na to nic neřekneš. Jen to přijmeš.“ Jasně, to přeci nemůže být tak těžké. „Jsi krásná,“ pověděla. Na jazyk se mi dralo milion slov – ale ne, to se ti jen zdá, děkuju, ehm, to nemuselo být, a tak všelijak dál…

Nechejme si to dobré

Přijmout její sdělení bylo mnohem těžší, než jsem si myslela. Okamžitě jsem ale ucítila ten rozdíl. Mlčela jsem a její slova ve mně rezonovala. Fyzicky jsem to cítila. Působila na mě mnohem silněji a já si tento slovní dárek nechala jen pro sebe. Uvědomila jsem si, že často máme tendenci odmítnout to dobré, co k nám přichází. Sledujte na chvíli svoje reakce. Může se jednat i o zdánlivě nevinný způsob, typu: „Dnes máš pěknou sukni,“ kdy odpověď je – „ale, tu jsem koupila za pár korun ve výprodeji.“

Okamžitě tím nastavíme štít, od kterého se rázem odrazí pozitivní vibrace, která k nám spolu s pochvalnými slovy přichází. Není to naše vina, takhle nás vychovali. Říkali, že máme být skromní. Přijetí lichotky a skromnost se ale přeci nevylučují. Zkusme se proto příště třeba jen usmát nebo za kompliment poděkovat a vpustit k sobě to krásné, co nám druhý ze své vůle dává.

V koupelně i na podložce

Umění přijímat se týká i mnoha dalších věcí. Kolikrát ráno vstaneme, podíváme se do zrcadla a spokojeně přijmeme to, jak dnes vypadáme? Mnohem častější reakce v českých koupelnách bude spíše typu: „to zase dneska vypadám…“ Většina z nás tak začíná své ráno tím, že odmítne sama sebe. Co takhle pohlédnout na svůj odraz, popřát si dobré ráno a prostě s láskou přijmout své fyzické já takové, jaké je v tento den, se vším všudy? Pravděpodobně to bude mnohem těžší, než se zdá… Jsou to momenty, kdy cvičíme jógu mimo podložku a možná mnohem usilovněji, než když napínáme svaly a zamotáváme své tělo do ásan.

Kde všude přijímat

Jóga jako celý myšlenkový systém, nás učí přijímání. Učíme se brát situace takové, jaké jsou, teď a tady. Na podložce nás nabádá, abychom akceptovali svoje tělo a jeho aktuální možnosti, abychom nešli za hranice, byli k sobě vlídní a nezlobili se na sebe za to, že možná v tuto chvíli nedokážeme provaz nebo jinou pokročilou pozici. To se ostatně uplatní i v každodenním životě.

Zároveň je jóga cestou k tomu umět rozlišovat, co k sobě necháme dolehnout. Obklopovat se tím dobrým, nechat to negativní projít kolem, aniž by nás to vyvedlo z rovnováhy. Můžeme zde mluvit o přijímání životních situací, o přijímání informací, o přijímání potravy a hrát si s tímto rozměrem v mnoha různých dimenzích. Je to cesta v dnešní době nesmírně obtížná. Ze všech stran se na nás valí množství informací a událostí, ale možná právě proto přichází jóga stále více ke slovu a promlouvá k více lidem. Co z ní přijmete vy? To je jen na vás.

 

Komentáře (0)