Co je to jógová terapie?

Úvod

Přestože historicky je jóga oborem veskrze spirituálním, určité její zásady lze uplatnit jako terapeuticky nosnou metodu léčení a ozdravného působení. Tento odspirituálněný soubor práce s jednotlivcem lze označit pojmem jógová terapie.

Jógová terapie přirozeně vychází z jógy a užívá jejích technik, jejím cílem ale není duchovní vzestup a znovuzrození jako je tomu v józe samotné, nýbrž nastolení maximální rovnováhy těla a mysli tak, aby se člověku na tomhle světě dobře žilo. V určitém smyslu lze jógovou terapii vnímat jako předstupeň jógy (ve smyslu krijá jógy), ale není to zcela přesné ze dvou důvodů. Za prvé, obsah jógové terapie se nekryje s tím, co by měl adept jógy prodělat, než se vydá na cestu, a za druhé, jógová terapie se primárně zaměřuje na oslabené, špatně fungující či nemocné orgány či orgánové soustavy nebo celé jedince, jejichž psychické či fyzické indispozice zmírňuje a navrací do normálu, což není vždy případ každého, kdo se cestou jógy vydal.

Od zdroje zpět ke zdroji

Jóga je disciplínou integrální a nahlíží na kosmos jako celek složený z mnoha nekonečně složitých částí, které hrají jedinečnou harmonií prostoty a štěstí. Jednou touto částí jsme my, lidské bytosti se svým širokým polem působnosti v každodenním shonu věcí. My, lidé jsme rovněž složenina mnoha malých částeček. Aktualizujeme se v mnoha různých oborech a oblastech života. Jednou touto částí je naše fyzické, či psychofyzické tělo. Jednou částí, v níž jej každodenně uplatňujeme, je naše práce nebo rodina. Naše tělo je opět složené z mnoha částí, svalů, nervů, žláz a orgánů či soustav. Vzájemně se ovlivňují. Není-li v pořádku jedna část, nebude v pořádku ani celek. Není-li v pořádku náš organismus jako celek, sotva bude v pořádku to, kde a jak se tento celek projevuje (rodina či práce). A není-li v pořádku část našeho života (rodina či práce), není v pořádku náš život jako celek.

Cesta jógy pro stav jógy

Jsme částí a součástí celku a zároveň jsme celkem složeným z mnoha částí. Mluvíme-li o józe, mluvíme mnohdy dvou věcech zároveň, aniž bychom věděli je dostatečně rozlišit. Na jedné straně termín „jóga“ označuje cíl ve smyslu splynutí individuální duše s duší kosmickou, na druhé straně pojmem „jóga“ míníme prostředky, které jsou nutné pro její dosažení. Není cíle bez prostředků a není třeba prostředků, není-li vytyčen cíl. Ve smyslu prostředků je jóga proces cílevědomé integrace jednotlivých částí a hledání způsobů, jak (lépe) čelit vlivům, které na nás nepříznivě působí. Nejvyšší integrace, jóga ve smyslu cíle, je stav absolutní harmonie všeho se vším, všechny jednotlivé části a součásti celku hrají písní dokonalosti. Nic zde není navíc a nic nechybí. Aby toho bylo dosaženo, je třeba posilovat se v těch oblastech, které dokonalé nejsou a tím pádem nás, jakožto součást dokonalého kosmu, disharmonizují a odvádějí od konečného splynutí.

Na tělesné úrovni k tomuto slouží určité očistné a posilující techniky, které zajišťují celkovou readapaci těla a mysli tak, že vroste schopnost udržet vnitřní rovnováhu a sníží se úsilí nutné k jejímu dosažení v případě, že se rovnováha naruší. To znamená, že se rozšíří hranice naší adaptability, klesne práh reaktivity a utichne vnitřní nesoulad, který může mít původ jak ve vnitřních metabolických pochodech, tak ve vnějších podmíněnostech. Upevnění osobnosti v celkové fyzické stabilitě a prohlubování vzájemné provázanosti jednotlivých složek naší bytosti je vznešeným cílem těchto postupů a mnohdy i nutným krokem pro praktikování opravdové jógy.

Tyto techniky tvoří část jógové terapie a jsou opakovány tak dlouho, dokud není dosaženo žádaného výsledku. Jógová terapie ale jde dál, nezabývá se pouze posílením těla, ale klade velký důraz na kontrolu stravování a kultivaci sociálních postojů a osobních zvyklostí tak, aby vytvořila správné psychologické postoje.

Základní jednotkou, s níž se v jógové terapii pracuje bývá fyzické, resp. psychofyzické tělo, jeho jednotlivé části a okruhy a mysl jakožto jeho jemnější aspekt. Tyto dvě polarity nejsou chápany odděleně, ale přirozeně jako jednota. Zanedbávání jednoho nutně vede k degradaci druhého a rozvoj jednoho nepřímo podmiňuje rozvoj druhého.

Principy jógové terapie

Vycházíme-li z toho, že cílem jógové terapie je maximální odstranění napětí, stabilizace psychofyziologických mechanismů a snížení neustálé tendence k nerovnováze při působení vnějších vlivů, musíme jasně rozumět tomu, z jakých pozic se vychází a jakým způsobem se tato readaptační činnost děje.

Základním předpokladem jógy je existence homeostaických mechanismů, které jsou vlastní přirozenou součástí naší mysli i našeho těla a zajišťují vyváženou integrální činnost i při působení normálních vnějších rušivých stimulů. Tyto mechanismy jsou obrazně řečeno pružná guma, kterou lze libovolně napínat a protahovat a tím rozšiřovat její původní možnosti projevu. Nejde tedy o homeostatický mechanismus ve smyslu strnulého stavu, ale spíše o mechanismus homeodynamický zabezpečující vnitřní stálost v měnícím se prostředí a sám schopný sebekultivace a seberozvoje.

V terapii nemocí odpradávna existovaly dva odlišné přístupy. Jeden se snaží najít a odstranit škodlivý faktor a druhý pomáhá samotnému tělu, aby se ho zbavilo bez vnějšího přičinění tím, že posiluje jeho obranu. První přístup uplatňuje převážně moderní medicína, která pod lupou hledá mikroba zodpovědného za nemoc, kterého pak usmrtí dávkou antibiotik. Po zničení nepřátelského návštěvníka je pacient ponechán svému osudu, protože je už „zdravý“. V lepším případě je doporučeno navýšit dávky vitamínů a posílit organismus celkovým tonikem nebo enzymy. Výsledkem takového přístupu je to, že oslabený organismus vystavený útokům negativních sil nefunguje dlouhou dobu správně, člověk je celkově méně výkonný, společensky i méně prospěšný a častokrát onemocní znovu, nebo se jeho problém stane chronickým. Západní medicína téměř úplně zapomíná na rehabilitaci, která je v těchto případech naprosto nezbytná. Jógová terapie naopak směřuje k podpoře pozitivní hygieny podpoře a udržení dobrého zdraví, což není jen stav bez nemoci, ale je to radostný a vyzařující pocit jistoty, pohody a štěstí s velkou mírou odolnosti proti nepříznivým vlivům prostředí.

K tomu slouží druhý přístup, který pracuje s předpokladem, že tělo má vlastní zdroje obraných sil a schopnost vytvářet specifické interakce na konkrétní podnět. Umí zvítězit vlastním úsilím za předpokladu, že jsou mu poskytnuty správné podmínky a správně naordinovaný způsob léčby. Postoj jógy je vždy takový, že je třeba posilovat své nitro, aby bylo stále méně náchylné negativním vlivům a odolné vůči nemocem. Jedním z významů slova jóga je „sannahana“ – „být obrněný“, takže jóga, ve smyslu prostředků, klade velký důraz na posílení vnitřních obranných mechanismů a vytvoření pevné hráze, než na odstraňování škodlivých vlivů a jedů. Samozřejmě, že existují případy, kdy je třeba tělu pomoci a odstranit příčinu způsobující akutní trauma, ale pouze do té míry, že se tím nepoškodí okolní tkáně nebo tělo jako celek.

V tomto ohledu je přístup moderní medicíny často velmi kontraproduktivní. Ta se totiž snaží vynalézat neustále nové prostředky, léky a vakcíny proti novým druhům bakterií a virů, které způsobují nemoci. Člověk je tak ve své lenosti odkázán na neustálou pomoc zvnějšku a stává se stále více rozmazleným a zranitelným, protože vše, co nepoužívá, má tendence se oslabit a zakrnět. Se vším respektem k tomu, čeho ortodoxní lékařství dosáhlo, je nutno připomenout, že moderní medicína nemá žádný lék na žádnou z hlavních chorob současnosti a ukazuje se, že v boji proti mikrobům člověk sice vyhrál bitvy, ale válku prohrál.

Metody jógové terapie

Jógová terapie stojí na třech pilířích, pomocí nichž se tělo očišťuje, ozdravuje a posiluje. Prvním z nich je adaptace fyzického těla na snášení většího stresu a námahy, čehož se dosahuje především tonizováním neuroendokrinního a neuromuskulárního systém, společně s očistou orgánových okruhů a soustav. Jedná se o specifické druhy cvičení ásan a jejich kombinací, v závislosti na aktuálním stavu ohrožení. Tento bod je nejblíže tomu, co si běžný člověk představí, když slyší slovo jóga, protože řada lidí má za to, že je to prostě cvičení, které posiluje a protahuje tělo. V tomto případě jsou ale cviky specifiky zaměřené na problém, společně s otužováním, dechovými technikami apod. Druhou metodou je důraz na blahodárnou stravu a podporu přirozeného procesu odstraňování škodlivin z těla. Jógická strava bývá obyčejně docela přísná, doporučuje se lakto-vegetarianská, nízkobílkovinná dieta s přiměřeným množstvím obilovin a vyloučením mnoha druhů běžných surovin a chutí. Jógová terapie se zde dotýká ájurvédy, uplatňuje některé její zásady a principy výživy podle tridóš a aplikuje její očistné postupy. Ájurvéda samotná je holistický výživový systém, s určitým přesahem do transcendentních rovin a s jógou má mnoho blízkého, ale i mnoho rozdílného. Určité její názory na život nelze z pohledu jógy přijmout. Třetím ramenem trojúhelníku jógické terapie je vytváření a nácvik správných psychologických postojů a jejich vědomé přenesení do každodenní praxe. Zde mohou pomoci meditační a relaxační techniky vyšších stupňů jógy a otevření se určité spirituální zkušenosti, která stojí za běžným smyslovým vnímáním.

Závěr

Jógové terapii samotné ale nejde o navázání kontaktu s univerzálním vědomím, ale o vybalancování neduhů fyzického těla a jeho posílení, aby byl v případě zájmu schopen vkročit výš a posunout svou vnitřní bytost blíže k Bohu. Je to vcelku oduševnělá praxe, která ačkoliv má spirituální kontext, nemá spirituální ambice.

Komentáře (0)