JÓGOVÝ RETREAT LOVING KINDNESS S PETROU PLUTNAROVOU (ŠUMAVA)

***Více o tématu retreatu: LOVING KINDNESS***

LOVING KINDNESS aneb MILUJÍCÍ LASKAVOST není nějaké cukrátko pro vyvolené sluníčkáře. Je to syrová láska bez podmínek, co jde na dřeň. Je pro odvážné, pro opravdové něžné ženy a pořádné chlapy se srdcem hrdiny. Protože jen ten, kdo prožil bolest, je schopen doopravdy milovat, je schopen soucitu. Dovolit si prožít bolest vyžaduje dovolit si zranitelnost. Dovolit si zranitelnost je to, co změní náš život. Navždy. A má to smysl.

“Ve zdravé reakci si bolest a strach uvědomíme dříve, než se stanou hněvem. Můžeme se vycvičit, abychom si všimli rozdílu mezi okamžiky smyslových zkušeností a následnou reakcí. Můžeme vstoupit do prostoru mezi instinktem a akcí, mezi impulsem a reakcí. Abychom tak učinili, musíme se naučit tolerovat naši bolest a strach. To není snadné. Jak řekl James Baldwin: “Většina lidí zjistí, že když nenávist je pryč, budou nuceni se vypořádat s vlastní bolestí.” Proto začínáme tím, že věnujeme pozornost malým věcem, malým bolestem a zklamáním.

Musíme se naučit rozdílu mezi reakcí a odpovědí. Když nás někdo odřízne v dopravním provozu, můžeme reagovat tak, že začneme křičet, nebo můžeme začít dýchat a nechat to jít. Když jsme kritizováni, když jsme zrazeni, nemusíme zhoršovat situaci tím, že si budeme přidávat bolest svou reakcí.

Je to jako dva šípy, řekl Buddha. První šíp je samotná počáteční událost, bolestná zkušenost. Stalo se to; nemůžeme se tomu vyhnout. Druhý šíp je ten, který střílíme do sebe. Tento šíp je volitelný. Můžeme přidat k počáteční bolesti dobrovolně zlost, ztuhlost, vystrašený stav mysli. Nebo se naučíme prožít stejnou bolestnou událost s menším ztotožněním se a averzí, s uvolněnějším a soucitnějším srdcem.

Znamená to, že nemůžeme silně reagovat? Ne. Někdy musíme vstát, vykřiknout pravdu, pochodovat, protestovat, dělat vše, co je nezbytné k ochraně našeho života a životů druhých. Velké exempláře nenásilí, jako jsou Gandhi a Martin Luther King Jr. spojovali lidi, využívali soudy, blokovali cesty, vyjednávali, byli neustále v pohybu, nacházeli spojence využívali peníze, moc, projevy a politiku, aby se postavili za to, co bylo správné. Ale nekonali z pozice nenávisti a násilí. To je mocný příklad. Když nastane vlastní spravedlivý vztek, můžeme jej nechat odejít. Zachováváme si jasnost mysli a odhodlanost, můžeme hledat spravedlnost, ale s milujícím srdcem.

Když zkoumáme hněv a averzi vědomě, dochází k radikálním posunům identity. Tyto stavy nejsou to, čím jsme skutečně. Když se zbavíme soupeření, vrátíme se k naší skutečné síle a šlechetnosti. V našich útrapách nalezneme odvahu nepodléhat, nestáhnout se, neútočit z pozice hněvu a strachu. Spočinutím v klidném srdci se stáváme lampou, lékem, silnou přítomností se staneme prostředkem k léčení světa, který je tak třeba.”

– Jack Kornfield