Milovat, co je

Není to dávno, co jsem na lekcích četla úryvek o resortech z knížky “Milovat, co je” od Byron Katie – www.thework.com. Nešlo o doporučené ubytovací kapacity v přímořských letoviscích, ale o pole působnosti nás všech a každého zvlášť s přihlédnutím k všemohoucímu. Katie rozlišuje tři resorty. Já, ty a Bůh. Já k tomu přidávám postřeh o proměnách z mého resortu.

Domov máme na nějaké adrese, a když jsme jinde, řekneme, že nejsme u sebe a nikdo nepodléhá panice. Podobně to funguje na mentální úrovni s tím rozdílem, že když nejsme u sebe, jsme bez sebe a v podezření, že se něco není v pořádku. Trvalou mentální adresu máme všichni ve svém resortu já, přesto jsou oba dva další velmi navštěvované a v podstatě věčně vyprodané hotely.

V originále, neb autorka je z Kalifornie, se resorty nazývají my business, your business a gods business. Překlad si upravte podle svého lingvistického gusta, nebo přijměte resort a soustřeďte se na zájmeno můj, protože ten je středem zájmu tohoto článku. Můj resort je to, co se mě týká. Moje zdraví, má láska. Moje práce, peníze, přátelé, rodina, problémy, priority… Řád přírody spadá do resortu bůh a to ostatní patří pod kontrolu těm, jichž se to týká. Jednoduchá pravidla, s nimiž jde pracovat okamžitě. Stačí si položit otázku, kde se nachazím a pokud odpověď nezní u sebe, měli bychom všechno odložit a spěchat domů. Do svého mentálního bydliště. Na jedné straně stojí zodpovědnost k těm, které k sobě cestou životem připoutáme a to samozřejmě respektuju. Nicméně jediný, za koho můžeme mít opravdu zodpovědnost 24/7 jsme my sami a stejně tak jsme to my, na koho se můžeme vždycky spolehnout.

Rozhodně netvrdím, že vytvářet a udržovat vztahy je špatné. Naopak, člověk je tvor společenský a sdílení je naší přirozenou potřebou podobně jako v sobí rýmovačce. Když potká sob soba, mají radost oba. Když potká sob dva soby, tak se radost násobí. Radost je veskrze pozitivní, pokud je naplněná láskou, porozuměním a vstřícností. Těžko se radovat ve společnosti slov jako závislost, žárlivost nebo závist.

Když dokážeme najít klid a harmonii v resortu s přídomkem můj, máme je vždy po ruce. Málokdo prochází životem bez vzrušení, ať už pozitivního nebo negativního. Svět se děje kolem nás a vždycky tu budou věci, lidi nebo situace, které nás rozhodí. Pokud se v ten kritický moment dovedeme zastavit, zklidit mysl vlastním dechem nebo jinou vyzkoušenou metodou a vrátit se domů do resortu já, budou interakce s okolním světem jen tím, čím jsou.

Neustálou proměnou, která je na čas žhavá jako rudé uhlíky a o chvíli později už je jen bíle doutnající minulostí. Časem se zbytky ohně změní v popel, který vítr rozfouká a nebude nic. Ulpívat na dřevě, jímž to všechno začalo, je tak zcela evidentně o ničem.