Barbora Hrzánová: Lidé se málo smějí

Schůzku jsme měly ve Slávii. „Jestlipak tam bude pan doktor Vlach,“ říkala jsem si. Saturninovský příběh s mísou koblih mám totiž od jejího prvního přečtení zasazen v mysli, nevím proč, právě do této kavárny. Představitelka Helenky Součkové z divadelní hry Hrdý Budžes, držitelka ceny Thálie 2003 za mimořádný ženský jevištní herecký výkon, herečka Bára Hrzánová (47) nezklamala. Dorazila včas, s jogamatkou přes rameno a ptačím brkem ve vlasech. Po celou dobu rozhovoru se srdečně smála a já doufám, že si její slova zachovala i v psané podobě zářivou čistotu, s jakou doléhala k mým uším.

YP: Jak jste se k józe dostala?

Barbora Hrzánová: Měla jsem touhu provést něco se životem a začít cvičit jógu. Šla jsem do Františkánské zahrady, kde ale jógu zrušili. Vzala jsem si tam tedy vizitku na paní učitelku, kontaktovala ji, protože věci se mají dělat hned, alespoň u mě to tak platí, když už takhle dozrají. Doma sebrala staré pyžamo a vyrazila do neznámého prostředí. Od té doby jsem se od Lenky Robinson nehnula, pověsila se jí na šíji a tam setrvávám.

YP: Jsou chvíle, kdy byste si raději zalezla s knihou do postele nebo se naložila do vany, než cvičila jógu?

Barbora Hrzánová: Stíhám všechno, to je ideální. Ráno vstávám brzy, naložím se do vany, pak si jdu zacvičit, pak musím něco upracovat, pak chodím většinou na vzdělávací kurzy pro zanedbané děti, jako jsem já, pak si zalézám s knížkou – pravidelně a velice ráda.

YP: Co jsou to „kurzy pro zanedbané děti“?

Barbora Hrzánová: Učím se cizí jazyky.

YP: Není to náročné kapacitně na paměť? Nové texty, nové jazyky, plno informací, které musejí zůstat v hlavě…

Barbora Hrzánová: Něco tady na té planetě dělat musíme. Nejhorší je, když lidé věnují svoji energii takovým nesmyslům, jako je bankovnictví a stavitelství. Peníze se mají pouštět a rozdávat, všechno už je postavené. Malta už by se neměla brát do ruky a stavět další betonové kvádry. Mělo by se obydlovat to, co je postavené a bylo by hned veseleji.

YP: Hrdý Budžes je pro diváky jedinečný díky vašemu hereckému výkonu, čím je jedinečný pro vás?

Barbora Hrzánová: V mnoha ohledech. Je to dárek z nebe. Málokdo z našeho hereckého oboru si může v jednom představení splnit všechny herecké sny, které kdy měl. Díky tolika polohám na hraní nemůže porce všech těch rolí v malé Helence nikdy zevšednět – to mě baví a naplňuje. Druhá věc, máme 452 repríz před naprosto beznadějně vyprodanými sály o kapacitě až 1000 míst. Že to baví mě, je príma, ale že to baví v takové míře publikum, je ojedinělé. V neposlední řadě naprosto úžasná parta kolegů na jevišti i za ním. Je to taková moje širší rodina, která kočuje s Hrdým Budžesem po celé republice i v zahraničí. Nejsme jen pracovní kolektiv, mám je všechny v srdci. To je velký zázrak. Navíc vzpomínka na mé dětství, které je identické s dětstvím Ireny Douskové, autorky. Podobnost téměř neuvěřitelná, taková role se hned tak nepotká. Jsem za ni strašně vděčná a moc děkuji.

YP: Přála jste si někdy být „hezká, milá, svěží, hebká, žádoucí, veselá“ jako Olga Jeřábková?

Barbora Hrzánová: Kdo by si to nepřál? A když se nad tím zamyslíte, tak každý je, pokud to připustí. Heslo vzniklo úplně náhodně při představení, není v původním textu. Je z nějaké reklamy na krém, mám pocit.

YP: Na co jste nejvíc hrdá vy?

Barbora Hrzánová: Na svého syna Antonína, ale tahle kategorie není asi úplně přesná. Jsem šťastná. Jsem ráda na tomto místě, v tomto čase a děkuji, že to tak pěkně běží. Ale se slovem „hrdá“ si moc nevím rady…

YP: Máte herecký vzor?

Barbora Hrzánová: Vždycky jsem měla ráda Danu Medřickou. Kočičí hru jsem viděla na gymnáziu ve Stavovském divadle více než 30x. Každý měsíc v závislosti na své rychlosti buďto z přízemí, balkónu nebo první galerie, takže jsem představení znala opravdu ze všech stran. S paní Medřickou jsem se potkala jen jednou a to na 400. repríze, kde jsme jí s kamarádkami u zadního vchodu po představení předaly 3 zvadlé růže a kamínek pro štěstí. Řekla nám tehdy: „Vy moje kočky…“ Byla jsem strašně ubrečená, rozteklé líčení, trošku pocákané oblečení, protože když už něco dělám, tak pořádně. Paní Medřická měla na sobě krémové šaty s červeným květem na prsou a kolem sebe úžasnou neuvěřitelně velkou zářivou auru, až oči přecházely.

YP: Jak se vám hraje s manželem (herec Radek Holub)?

Barbora Hrzánová: Krásně a doufám, že je to oboustranné. Radek je úžasný kolega a chválí si ho i jiní herci. Jak jsme spolu téměř 24 hodin denně a máme se rádi, tak zkoušíme strašně rychle, protože spoustu věcí si nemusíme vysvětlovat. Nemusíme si brát servítky a obcházet se. Myslím si, že je to výhodné na všechny strany.

YP: Ponorková nemoc u vás asi nehrozí…

Barbora Hrzánová: To vůbec ne. Celá rodina jsme rádi spolu.

YP: Znáte tedy recept na spokojený život?

Barbora Hrzánová: Lidé se málo smějí, to tam napište. Úsměv je vůbec nic nestojí a ani netuší, jakou radost jím mohou tomu druhému udělat. Mohou mu i zachránit život. Jezdím často MHD. Všichni tam jsou oblečeni, mají boty. Jsou najedeni, někteří až moc, kdyby pár dní nejedli, nic by se nestalo. Všichni chodí někam do práce, mají notebooky a tváří se tragicky. Říkám si, že přece není možné, aby celý vagón jel na pohřeb. To je přece nesmysl. Chápu, že mají lidé různá trápení, ale až takhle? A každý den a všichni? Nebo se tam snad organizovaně po předchozí domluvě na sociální síti scházejí a provozují „tragické metro“ a já se k tomu vždycky tak nějak blbě nachomýtnu? Bohužel tedy denně…

YP: Kdybyste chytila zlatou rybku, co byste si přála?

Barbora Hrzánová: Abychom byli všichni zdraví. Abychom se vyhnuli bolesti, smutku a zklamání.

Jógový medailon Báry Hrzánové

Učitel:

Lenka Robinson

Co pro vás jóga znamená?

Velká radost a rozsvícený šťastný smysluplný život.

Jak na jógu nahlíží váš manžel?

Dívá se na ni stejně jako já, protože ji cvičíme spolu.

Jak dlouho praktikujete?

Asi 4 roky.

Jak často praktikujete?

Denně.

Nejoblíbenější studio:

Každé místo, na kterém se právě nachází Lenka Robinson.

Nejoblíbenější pozice:

Všechny obrácené a šavásána.

Nejneoblíbenější pozice:

Balanční.

Komentáře (0)