Gabriela Filippi: Jógu neberu jen jako cvičení

Já věděla, že to jednou přijde. Že si s Gabrielou Filippi (39), velmi milou a duchovně založenou herečkou/jogínkou, budu moci popovídat o tom, co nás obě zajímá, tedy o józe a životní cestě. Mrzne, sedím v jejím útulném feng-shui obýváku s výhledem na balkónovou pláž plnou oblázků, uprostřed které „lotosuje“ v zeleni se svým poklidným výrazem lávový Budha. Popíjím výborný čaj z hrníčku paní domácí mladší a jsem šťastná…

Do třetice všeho dobrého i zlého, jak se říká. V minulých dvou rozhovorech jsme dokonale probraly bydlení a vaření, konečně došlo i na naši oblíbenou jógu. Co pro vás znamená?

Především se díky ní dávám dohromady. Dvakrát týdně si zacvičím, tím myšlenky i tělo zrelaxuji a dám se do takového klidu, že můj muž pak říká: „Ty jsi byla na józe, viď?“ Ale jinak je to pro mě cesta a jednou, až budu starší, ji budu třeba i ráda učit.

Kdo a kdy vás k ní přivedl?

Těžko říct, kdy přesně to bylo. Začalo to tím, že jsem hledala vnitřní klid a koupila si první jógovou knížku, kterou mám dodnes, a můžu si podle ní cvičit sama. Pak jsem byla na pár hodinách u pana profesora Čumpelíka. 12 let cvičím pravidelně u Věry Ždichyncové, která slavila minulý týden 89. narozeniny a je to jedna z mých nejbližších přítelkyň patřící do mého rodinného kruhu. Při první návštěvě jsem si nebyla úplně jista svým výběrem, ale když došlo na šavásánu, tak se mi třikrát objevila ve světelném kruhu paní Míla Tomášová a já věděla, že tady mám být. Ale neupínám se jen na jeden druh cvičení a jednoho učitele, stále hledám. Mám ráda také Lenku Robinson, Martinu Procházkovou, Josefa…

Na bikram jógu už nechodíte?

Minulý rok jsem chodila pravidelně. V současné době nad tím opět uvažuji ryze z hubnoucího důvodu. Také dělá hodně dobře mým svalům, došla jsem tam k daleko větším rozsahům, krásně se zahřála, moje tělo se díky ní naučilo potit. Po každé lekci jsem měla pocit skutečného borce, protože tam si člověk opravdu sáhne na dno. Jinak je ale podle mě tento směr hlavně pro lidi, kteří mají pocit, že nic nemohou dostat zadarmo.

Vaše kolegyně a kamarádka Nela Boudová je také dlouholetá jogínka. Která z vás začala praktikovat první?

S jógou jsem začala já a Nelu k ní přivedla.

…a vnímá ji stejně jako vy?

Ona potřebuje zklidňovat ještě víc než já, takže jí dělá velmi dobře. Chodíme spolu cvičit k Věře, Lenku Robinson zase na oplátku objevila Nela.

Která je vaše nejoblíbenější pozice?

Všechny rovnovážné. To je mimochodem také jediná věc, v které jsem lepší než můj sportovně zdatný manžel (Pavel Karoch – fotbalový expert, bývalý prvoligový hráč). Přišla jsem s tím, že budeme stát na jedné noze a uvidíme, kdo vydrží déle. V tom jsem ho konečně porazila. Pak všechny obrácené pozice. Miluji svíčky, být zavěšena hlavou dolů v lotosu. Odjakživa mám ráda stoj na hlavě, v tom bych vydržela celé hodiny. Ale vždycky si vzpomenu na Miládku Bartoňovou, která si dlouhodobým stáním na hlavě způsobila velké problémy se zrakem. A v lotosu sedím vlastně pořád. Ne proto, že bych chtěla „sedět v lotosu“, protože jsem jogínkou, ale protože je mi to příjemné.

Je nějaká, kterou „moc nemusíte“?

Jednoduché a snadné pozice. Možná je to tím, že mám skrz balet odmalička velké pohybové dispozice, tak mám ráda náročnou fyzickou aktivitu.

Změnila vám jóga život?

Absolutně zásadně. Naučila jsem se hledat svůj klid, pranájámu praktikuji, kdykoliv jsem na čerstvém vzduchu. Když jsme byli letos na horách, tak jsem čekala dole pod kopcem na Gabriela a naplno se rozdýchala, abych si dosyta užila zdravého vzduchu z Vysočiny. A způsobila si tak hluboké nachlazení plic. Věra Ždichyncová od té doby upozorňuje po každé hodině: „Prosím vás, hlavně nepraktikujte, když je teplota nižší než -2 stupně!“ Jinak jógu neberu jen jako cvičením, ale především jako rituál, obřad, jakousi modlitbu.

Já osobně mám velký problém s odpoutáním od věcí a především osob. Když mi paní lektorky v Om yoga studiu v rámci instruktorského školení oznámily, že mé děti nejsou mými dětmi, nevěřila jsem svým uším. Můj pupečník asi stále tepe. Jak to máte vy?

Tak u mě je to především připoutání k Bohu – naše děti jsou jeho dětmi, my jsme jeho dětmi. Na druhou stranu jsme byli daní do fyzického těla a máme velké emocionální vztahy ke své rodině, ke svým dětem. Ale také se to nesmí zaměňovat s chorými stavy manželskými, kdy si sama žena nedojde ani na nákup bez svého manžela, protože je na něm absolutně závislá. O tomto stavu nemluvíme. Shodou okolností aktuálně namlouvám krásnou knihu „Andělé v mých vlasech“ pro slepeckou knihovnu o současné irské mystičce Lorně Byrneové, která od malička vidí anděly a komunikuje s nimi. K tomu má i další nadpřirozené schopnosti. Od počátku svého těhotenství ví, že dítě nedonosí, že jednoho dne bude z jejího těla „odejito“ a vrátí se zpět k Bohu. Když ten okamžik nastane, odebere se do nebe s ním. Stojí u nebeské brány a má předat děťátko jeho andělovi. „Já ale nechci odejít, já tady chci zůstat s ním. Mně je tady hrozně dobře,“ říká. Anděl jí odpoví: „Ale to ještě není tvoje cesta. Podívej se dolů.“ A tam vidí svého muže a 2 malé syny, jak stojí nad jejím zdánlivě mrtvým tělem a oplakávají ji. „Ty se musíš vrátit k nim nazpátek.“ Ona se pak samozřejmě vrátí. Právě vědomí toho mě naplňuje pocitem obrovského klidu, že i „tam“, až nastane „onen okamžik“ máme stejné vazby jako zde.

Dcera Sofie (11) jde ve vašich profesních stopách, hraje v seriálu Ordinace v růžové zahradě vnučku ředitele kamenické nemocnice. Syn Gabriel (4) už má také za sebou hereckou zkušenost?

Jednou v reklamě. Také se rád předvádí, se Sofií dělají doma neustále nějaká představení, ale záměrně ho nechci díky věku nikde obsazovat – nedá si moc říct a je nevyzpytatelný. Na druhou stranu zrovna v tomto věku začala Sofie hrát, ale bylo to z toho důvodu, že jsem zodpovědnost za její chování přenesla na pana režiséra a on s tím souhlasil. Řekla jsem mu: „Já nevím, co se jí vrtne v hlavě, až bude natáčecí den, já za ni neručím…“ Kdyby mě někde vyloženě chtěli i s Gabrielem, tak bych souhlasila, ale samotného bych ho nikde hrát nenechala.

Jak jsou na tom vaše děti s jógou?

Sofie se dostala na konzervatoř, bude studovat tanec. Na józe mezi dospělými se nudí, vyhovuje jí pestrá dětská lekce.

Zmínila jste namlouvání knihy, kde jinde se s vámi mohou vaši příznivci setkat?

Projektů je celá řada. Například na CD „Božská komedie“, které se setkalo s až nečekaně velkým diváckým ohlasem. Andělé v mých vlasech bych ráda v budoucnu také vydala na CD a napadlo mě, že bych z toho udělala i divadelní představení. S Českou televizí jsem spolupracovala na projektu k výročí Gustava Mahlera v Obecním domě, kde jsem recitovala a filosoficky „vykládala“ Fausta a 8. symfonii před jejím uvedením. Tradičně i letos, zřejmě až do konce mého života, hraji na 1. máje Jarmilu v melodramatu Zdeňka Zahradníka na hradě Valdštejn.

Hodně lidí si spojuje jógu s budhismem, vy věříte také v křesťanského Boha. Nenarazila jste někdy na nějaký rozpor, že by jedna víra pravila to, druhá pravý opak?

Striktně odmítám jakákoliv dogmata a snažím se řídit jen svým srdcem. Nemám problém s tím říci, že jsem křesťanka naprosto oddaná Pánu Bohu a přitom používat spoustu věcí z budhismu, které jsou mi blízké. Vezměte si manžele Tomášovi, pány Drtikola a Kafku. Ti měli svojí cestu také propojenou s budhismem i Ježíšem. Mně to zapadá dohromady, z každého něco. Zaplať pánbůh za všechno, co člověka nějakým způsobem posune na jeho cestě dopředu…

Komentáře (1)