Doba jedová aneb Ach, ta naše strava

Žijeme v době jedové. Všechny potraviny jsou plné konzervantů, stabilizátorů, emulgátorů, prostě éček (synonyma pro chemické látky přidané do potravin za účelem prodloužení jejich trvanlivosti a odolnosti vůči mikrobům), a tudíž jedů. To, o čem se včera myslelo, že je zdravé, je dnes škodlivé a naopak. Je to doba zmatená a díky hromadným sdělovacím prostředkům naprosto zkreslená. Trendy určují média a celebrity, které se ničím neživí, ale diktují, co a jak by se mělo dělat. Lidé jsou zmanipulovaní, oblblí vším, co je BIO a ECO a TRENDY a nejsou schopni používat zdravý rozum. Jak se v tom bláznivém světě, v němž většina dívek chce vypadat jako modelka, a přesto existuje spousta žen postavy almaroidní, orientovat?

Chandra – to je nejvýstižnější slovo, které označuje mé současné rozpoložení ohledně jídla, stravy. Můžeme se snažit najít český ekvivalent, ale slova jako splín, melancholie, deziluze, nejsou tak přesná. Okruh potravin, které nakupuji se neustále zužuje. Musí splňovat následující kritéria:

1/ Nesmí obsahovat palmový olej, jelikož ekologický a etický aspekt je pro mne důležitý

2/ Nesmí to být výrobek společnosti, kterou vlastní Andrej Babiš

3/ Musí to být kvalitní surovina alespoň trochu

4/ Musí to být chutné

5/ Nemělo by to být jídlo z reklamy

6/ Bylo by fajn, kdybych za stravu neutratila veškerou výplatu.

Je patrné, že některé body se vlastně navzájem vylučují a nelze je tedy současně splnit.  To, co nám nabízejí naše obchodní řetězce je, mírně řečeno, nechutné. Na polích se místo plodin pěstuje řepka olejná, která asi nejen mě pobuřuje díky svému hlavnímu využití. Neskutečně zapáchá a je ostrým alergenem. Nejlepší by bylo stát se soběstačným, vše si vypěstovat sám, aby si byl člověk jist, že jeho výpěstky neobsahují pesticidy a jsou zdravotně nezávadné. Ale málokdo má na pěstování prostor a hlavně čas. A tak skutečně cítím chandru. Nevím, co, kde nakupovat, co mám jíst, ani na co mám pořádně chuť.

Výživoví poradci

Existuje nepřeberné množství výživových poradců. Nechť mi laskavě prominou, ale je to pseudopovolání a překvapuje mě, kolik lidí se tímto způsobem živí. Mnohem překvapivější ovšem je, kolik lidí jejich služeb využívá. Při tom každý racionálně smýšlející člověk je schopen si patřičný jídelníček vytvořit sám. V potravní pyramidě se snad orientuje každý. Akorát že člověk obecný má pocit, že to, za co si pořádně zaplatí, je tak nějak účinnější a lepší. Možná existují výživoví poradci, kteří to myslí s klientem dobře, ovšem jejich primární motivací bude vždy zisk. Na druhou stranu prvotní motivací klienta není zdraví, ale hubnutí… Takže si vlastně i zákazník zaslouží, aby se na něm vydělávalo…. Většinou vás takovýto specialista donutí koupit si potravinové doplňky, které prodává. Vyjde vás to na slušné peníze a dobře vám tak!

Odpadkový koš Evropy

Někteří znalci Česku republiku zcela otevřeně označují jako popelnici Evropy. Rozumějte tím, že to, co by ve vyspělých zemích Evropy nikdo nepozřel, se u nás prodává jako běžné zboží. Navíc za ceny mnohonásobně vyšší. Různé potraviny, které je možné porovnat s například německými, mají sice stejný obal, ale úplně jinou chuť a hlavně složení. Výrobci se dušují, že touto skutečností vycházejí vstříc poptávce spotřebitele.  “Nejde o kvalitu, jde o to, že občas se musí produkty přizpůsobit chuti místních. Každá země má své standardy.”, říká Paul Polman, generální ředitel společnosti UNILEVER. Rovná se, český konzument je blbý, stačí mu něco hnusného. Tento trend posvětila i Evropská komise – obsah potravin může být jiný, potravinářské společnosti přizpůsobují své produkty místním chutím. A to je nehorázná lež.  Tyto amorální praktiky ponižují české spotřebitele.

GMO potraviny

Původní myšlenka vzniku geneticky modifikovaných potravin byla veskrze pozitivní – nakrmit hladovou planetu. Od původního směru se však trochu odchýlilo a stal se z toho, jako ze všeho na tomto světě, prachobyčejný byznys. Stačilo by totiž přerozdělit potraviny, a ne je uměle vyrábět. Šokují mě vědci, kteří výrobu GMO potravin schvalují a obhajují. A já se ptám, na čí objednávku? GMO potraviny s sebou přinášejí řadu rizik, a to nejen ve vztahu k lidskému zdraví, ale také životnímu prostředí. GMO plodiny jsou odolné vůči herbicidům, škůdcům, houbám a virům. Takovéto plodiny zákonitě způsobují nejrůznější choroby, z nichž nejrozšířenější je onemocnění lymfatických žláz a alergie. Navíc potlačují původní rostlinné druhy.

Reklama

Reklama má ryze manipulativní charakter, to ví už i nejmenší dítě, ale nebere to jako negativum, ale spíš jako pozitivum. Můžeme říci: ” To je ten produkt z reklamy. ” Hurá! Reklama působí podprahově na naše smysly a vědomí. Všechno v reklamě je takové barevné, krásné, chutné a báječné! V reklamách se nikdy neprezentují ty nejlepší výrobky, v našem případě potraviny. Prodat se musí hlavně ty méně kvalitní věci, které by si přirozenou cestou nenašly svůj odbyt a spotřebitele. Reklama užívá nejrůznějších prostředků, aby kýženého efektu docílila. Málokterá je však originální, inteligentní a vtipná. Je třeba nepodléhat jejím záludnostem a učit své děti již od malička odhalovat její lživé aspekty a liché argumenty, které se nás snaží přesvědčit o koupi produktu.

Fastfoody

Fastfoody zničily kulturu i kvalitu stravování. Většinou za nemalý peníz nabízejí nekvalitní jídlo a slaví úspěch. Návštěvník nemusí vařit. Většinou v nich sedí obézní návštěvníci. To, co ve světě stojí pakatel, se u nás servíruje jako něco zvláštního. Nejeden rodič bere své ratolesti do MC Donaldu za odměnu. Netvrdím, že jsem tam nikdy nebyla, ale opravdu po každé, když tam jdu, tak se stydím. A to si tam dám leda tak kávu. Nejen Mc Donald, ale i ostatní fastfoodové “restaurace” lákají na skvělý tým. V takovém týmu by snad každý ale chtěl pracovat leda tak za studií. Zaměstnanci se naučí strategie dosahující toho, abyste nakoupili za co nejvíc peněz. Děje se to promyšleným řetězcem otázek, počínaje otázkou na velikost vybraného jídla, přes druh přílohy, typ meníčka, atd.To vše ve vás má vyvolat pocit, že prodávající chce vyjít vstříc vašemu přání co nejvíce a že mu na vás neskutečně záleží. Takže ve finále nakoupíte to, co jste vůbec nechtěli a vaše kapsa se prohne. Suma sumárum, fastfoody nekvalita za vysokou cenu.

Že včera není dnes

Je fascinující, že i v oblasti stravování existují módní trendy. Každé době vévodí jisté potraviny, nebo i superpotraviny. V současnosti se propaguje např. avokádo, chia semínka, kustovnice čínská, matcha čaj, spirulina…. Vlastně proti nim nic nemám. Avokádo samo o sobě mi, bohužel, nechutná, ale okořeněné OK. Ostatní mi chutná. Domnívala jsem se, že je populární také quinoia, ale nedávno jsem se v pořadu Objektiv dozvěděla, že Američané už jí mají po krk a že existuje nový druh placky, který ji začíná nahrazovat.

Nedokážu si moc představit, jak může něco, co nemá absolutně nic společného s něčím jiným, to první nahradit… Ale Amerika je zemí netušených možností, tam je možné vše. Vždy se doporučují ryby. Nakonec se ale dozvíme, že norský losos pěstovaný na farmách je krmen špatným krmivem obsahujícím nebezpečné látky, jež mají vliv na vývoj mozku, souvisí s autismem atd. Pangasius prý plave v nechutně špinavé vodě a český kapr na tom není o moc líp. Nejdřív se zavrhují vajíčka, je v nich hodně cholesterolu, nyní se doporučují.

V dřívějších dobách byl neoblíbený banán, byl moc sladký, nebyly v něm žádné živiny. Nyní je velice propagován a vznikají články s nadpisem typu Až se toto dozvíte o banánu, nebudete jíst nic jiného atd. Docela jsem si oblíbila tofu a nyní se dozvím, že tofu v podstatě “žere” mozek. Tak a teď se v tom vyznejme …

Dětské potraviny

Evropská unie úzkostlivě sleduje, jak velký výběh má mít slepička, jak se má správně jmenovat rum či pomazánkové máslo, ale jak už bylo zmíněno výše, nevadí jí, že do střední a východní Evropy se dovážejí potraviny, které nemají valnou kvalitu. Další věcí, která Evropské unii nevadí je složení tzv. dětských jídel a pití. Je pravda, že toto označení je samo o sobě paradoxem. Existuje vůbec něco, co by mohlo být označeno jako dětské?

Každopádně i takovéto věci v obchodech najdeme a nejde jen o dětskou šunku. Je zvláštní, že právě produkty určené dětem obsahují nejvyšší množství soli a cukru. Názor, že firmy uměle vyvolávají “závislost” strávníků na těchto složkách potravy, mi vždycky připadaly paranoidní. Ovšem něco na tom bude. Bohužel si tak vytváříme nové potencionální pacienty s cukrovkou, popř. vysokým tlakem. Za produkci “dětských potravin” bych jejich výrobce rovnou poslala za mříže.  Nápoje pro děti obsahují tolik cukru a dalších škodlivých látek, že dětské zoubky dokážou zcela zdevastovat.

Farmářské trhy

Aby všechno ale nebylo jenom černé, je třeba říci, že hojně pořádané farmářské trhy nastartovaly kvalitní stravování spotřebitelů. Pozvedly úroveň potravinářského průmyslu. Najdete tam nejen kvalitní zeleninu a ovoce, ale i maso a mléčné produkty. Při prezentaci výrobků je zřejmé, co je hlavním záměrem farmářů. Není to zisk, ale snaha zvýšit kvalitu jídla. Pro mě je to vždy lahoda pro chuťové pohárky i oko. Ani nemusím nic koupit a je to zážitek.

Každopádně raději nakoupím dražší suroviny, které jsou kvalitní, a ještě mi za jejich koupi někdo pěkně poděkuje, než když půjdu do obchodního centra pro jídlo nevalné kvality, které je levnější a pokladní se na mě bude tvářit kysele. Popřípadě budu “komunikovat” s robotem na samoobslužné pokladně. Úplné dno jsou vietnamské obchody, které navíc bývají i předražené a není tam nouze o zkažené a prošlé zboží.

Musí být jogín zákonitě vegetariánem?

Jak již jsem několikrát zdůraznila, nevnímám jógu jako soubor asán, nebo nějaké cvičení. Je to komplexní filozofický koncept, který mj. ctí lásku člověka k druhému, sobě samému, zvířatům a celému světu. Dalo by se tedy očekávat, že každý člověk praktikující jógu bude logicky vegetariánem. Nemyslím si, že by to bylo ale nutné. Já sama jsem nejedla maso 14 let, a to od svých 15 let až do doby, kdy jsem otěhotněla. V té době jsem nějak přirozeně maso zase začala konzumovat.

Mé období vegetariánství spadá do let 1989-2002. Na počátku 90.let minulého století (člověk si připadá vcelku důležitě, že už zažil minulé století) byla Česká republika v nejezení masa tzv. tabula rasa. Každý, kdo nejedl maso, byl exot. V prodejnách a restauracích se nedalo bezmasého sehnat takřka nic. Tehdy jsme si v restauračních zařízeních mohli dát nanejvýš smažený sýr. Nejvtipnější byly jídelní lístky, na kterých byl později vymezen prostor pro bezmasá jídla, s nabídkou smaženého hermelínu se šunkou apod …

Nejedla jsem maso z etických důvodů, kvůli zvířatům. Zvířata miluji stále, žádný moc velký masožravec nejsem, ale dvakrát do týdne si maso prostě dám. Když se podívám zpátky, v období vegetariánství jsem se stravovala naprosto nejméně zdravě ze všech období svého života – sladkosti, nepřeberné množství příloh atd. Neuměla jsem si vytvořit plnohodnotný jídelníček a byla to jen a jen moje chyba.

Jak na tom tedy jsme?

Ačkoli nabídka potravin v ČR není nijak zvláště uspokojivá, je možné najít si svůj okruh dodavatelů. Mám na mysli domácí farmy, nakupování na trzích, objednávání bedýnek. Co se nabídky masa týče, doporučuji firmu Naše maso /naprosto luxusní, kvalitní /. Při výběru je třeba se řídit rozumem a nepodléhat trendům. Vše, co je nám nabízeno formou reklamy, je pouze mediální masáž a nekalá marketingová praktika. Bylo by fajn také nevnucovat našim dětem extrémní omezení, ať si o svém vegetariánství, veganství, nekonzumaci toho či onoho rozhodnou samy. Pokud ovšem netrpí nějakou nemocí.

Lepek a cukr nejsou fajn, ale pokud jsme zdraví, není třeba si je zcela odpírat. Asi každý pracující člověk mi dá za pravdu, že leckdy nemá čas úplně si stravu dopředu promýšlet a připravovat, a tak někdy zhřeší a sáhne v obchodě, nebo v kantýně po něčem ne zcela košer v intencích zdravé stravy. Hlavní je, aby dotyčný neměl výčitky svědomí a zachoval si duševní pohodu. Pokud netrpíme obezitou, je vcelku fajn si někdy nějaký ten hřích dopřát. Věřím v dokonalost lidského organismu. Pokud mu něco chybí, sám si o to v pravou chvíli řekne.

 

Komentáře (0)