NÉTI NÉTI – jóga jako hledání skutečného

Jóga je o kultivaci pozornosti na mnoha polích. Hrubým tělem počínaje, skrze dech, skrze jemné vitální proudy a centra na jeho jevišti, i za jeho oponou, přes emoční vzorce a mentální matrice, dál a dál, k růstu a expanzi vědomí až k bodu, kdy se jeho esence prolne s existencí.

Filosofický i praktický odkaz jógy je nadčasový, univerzální, byť je svým původem zakořeněn ve vzdáleném časovém i kulturním kontextu.

Když chceme být poctiví, a „dělat věci pořádně“, postupujeme mnohdy jako nadšenci do vaření. Skupujeme kuchařky a kurzy, lektorské výcviky a v neutuchajícím hladu po inspiraci někdy zapomínáme, s jakými ingrediencemi vlastně chceme a můžeme vařit, protože nám k takové reflexi nezbyde dostatek pozornosti.

Když chceme být autentičtí, hledáme mnohdy „patent“ v co nejpůvodnějším zdroji tradice. Čemu nerozumíme, hledáme v interpretacích, a „exotickou rostlinu“, která k nám časem cestovala velmi dlouho, a prošla za tu cestu mnoha rukama pěstitelů, se snažíme zasadit do květináče v našem příbytku.

Hledáme skálopevnou objektivitu v krajně subjektivním poli vědění, kde znalost vychází z osobní zkušenosti.

Jako praví zápaďané v materialistickém kabátě, bažíme po přesnosti, alespoň forem, které kontrolujeme po milimetrech v naději, že naše bábovka vykyne v osvícení.

Anebo se naopak pouštíme do bláhové hry na člověka východního střihu, skrze kopírování všech vnějších atributů, které si s ním spojujeme. Toužíme být sami sebou a děláme to tak, že lačně přijímáme identitu toho, o kom se domníváme, že je ideálním ztělesněním naší představy.

Snažíme se čistit svoje těla od důsledků a stop špatného počínání, dle těch nejpůvodnějších recepisů, spíš, než abychom se zaobírali očistou od toxických vzorců v našem uvažování a v našich skutcích.

Ne, tohle krátké zamyšlení není škodolibé, a nesnaží se moralizovat.

Zkusme do své praxe, ať už zahrnuje cokoliv od dýchání, přes ásanu či bloumání nad vlastním životem vnést několik jemných odstínů, které mohou dát celé mozaice docela jiný výraz:

– všímavost, uvědomujte si, co v praxi poutá vaši pozornost, jaký jazyk to volí (bolest, radost, jiné emoce, nutkání), učte se číst mezi řádky dojmu, hledejte jeho zdroj

– umění rozlišení dělání / bytí, oba stavy se prolínají, jen si toho někdy málo všímáme

– puštění zažitého vzorce, zvyk je železná košile – chrání i omezuje, při dramatičtější změně kontextu může zreznout

– přítomný moment není klišé, je to jediný bod, kdy je možné zahájit dialog s potenciálem, ať se týká čehokoliv

– disciplína není trestem svobody, učme se cítit co je potřeba rozvíjet a s jakou intenzitou, co omezit skrze kultivaci upřímné sebereflexe

– zkoumejme vlastní možnosti, nikoliv skrze vize vysoké mety, ale skrze vymezení toho, co je právě možné

– hledejme esence v tom, co je vidět

– učme se i z reakcí, nejen z akce, to jak reagujeme na něco vnějšího, je výpovědí o vnitřním prostředí

– experimentujme, skrze povolení očekávání, a otevření se novému prožitku

„A proto je tu učení „ani to, ani ono“ (néti néti), neboť nic není nad ně (Brahma), a jeho pojmenování je jen pravda pravdy.“ (Brihadáranjakópanišad, II – 3 – 6)

 

Komentáře (1)