Když tělo řekne NE!

Máme svůj denní rytmus – věci, které musíme každý den zvládnout a věci, kterým se chceme věnovat, včetně jógové praxe. Najednou jsme ale limitováni nemocí nebo úrazem a nemůžeme. Co teď? Jaký vzkaz se v takové situaci skrývá? První a naprosto přirozenou reakcí často bývá smutek a sebelítost. Paradoxně to ale může být příležitost k růstu a prohloubení naší jógové praxe.

V nedávné době mě dohnala ukrutná bolest beder, která mi nedovolovala pořádně se hýbat, sedět, natož spát. Pro jogína, zvyklého praktikovat dvakrát denně, to byla vskutku surrealistická situace. Moje tělo nemůže? Co s tím? Jak dojdu do práce? Jak odsedím osm hodin u počítače? Jak pak odučím své lekce jógy a dostojím svým závazkům ve studiích? Stop. To je druhotné, důležitější je zaměřit se teď na to, co mi moje tělo říká a jak mu můžu pomoci. Bolest v bedrech – diagnózu jsem našla v krásách českého jazyka. Prostě si toho na ně nakládám moc. V pracovním i osobním životě, běhám z jednoho konce města na druhý, rozdávám se v práci i na lekcích a zapomínám na sebe. K tomu je třeba připočíst několik stresujících situací z poslední doby v podobě stěhování, nošení těžkých krabic a tašek a voilá – problém je na světě.

Na bolavé svaly meditací

Příčinu jsme našli, můžeme se pustit do řešení. Okamžitě jsem nastolila klidový režim. Žádné přecházení pěšky, svezu se pěkně MHD. Najednou jsem si uvědomila, že každý den ke všem svým pohybovým aktivitám naběhám přes deset kilometrů, většinou ještě s taškami, kde nosím věci na cvičení, knížky a jídlo na celý den. Také obvykle chodím dosti svižně, svou chůzi jsem proto zpomalila, díky bolesti na takřka meditativní tempo. Uvědomuji si každý pohyb, každé napnutí svalu, každé došlápnutí chodidla. Jsem plně pozorností u sebe. Ač kráčím pomalu, důvěřuji, že vždycky dojdu tam, kam potřebuji. Za chvíli také pozoruji nejen co se děje uvnitř mého těla, ale také všechen ten ruch a shon kolem sebe. Kam ti lidé tak spěchají? Proč?

Dýchání místo ásan

Proměnu doznala také má rána, která běžně vyplňuje hodina fyzické praxe. S ostrou bolestí v bedrech to asi nebude nejlepší nápad. Co teď? Co takhle jemnější části jógy, na které v každodenním ruchu nezbývá prostor? Přiznejme si to, moc rádi bychom pravidelně meditovali a dýchali, ale den ve velkoměstě je krátký a čas proletí mezi prsty jako voda. Zůstává tedy prostor jen na to nejnutnější, i ta hodina po ránu je de facto ukradený luxus.

Vhodný čas poděkovat bolesti, že mi otevřela dveře tam, kam jsem dlouho chtěla vstoupit, ale klika byla mimo můj dosah. Místo ásan tedy nastupují krije, pranajama a meditace. Po několika dnech pozoruji účinky – pocit větší vitality, volnosti, lepší koncentrace, bystřejší smysly. Fyzická kondice kupodivu zůstává, na mém těle se nijak nepodepisuje nečinnost. S každým dnem v poklidu spíše cítím, jak se regenerace urychluje a jak mé tělo jásá, že ho poslouchám.

Na všech frontách

Dostávám tedy hned několik cenných lekcí a ponaučení do budoucna. Abych si je udržela a nedostala se do podobné situace znovu, rozhodnu se podniknout další kroky. Zjevně potřebuji ve svém životě něco změnit, uzpůsobit jinak, zjistit, kde příliš plýtvám energií. Necítím, že bych to mohla rozklíčovat sama, proto vyhledám pomoc profesionálního kouče. Pohled na situaci zvenčí je totiž nedocenitelný. K tomu ještě vyhledám fyzioterapeuta a začnu se sérií fasciálních masáží. Signály svého těla už od jisté doby beru naprosto vážně a jsem ráda, že jsem se dostala do bodu, kdy své tělo cítím a jsem schopná mu naslouchat. Doufám, že moje zkušenost může být inspirací i vám, jak zvládat své zdravotní potíže a jak na ně nahlédnout z nového úhlu pohledu.

 

Komentáře (0)