Cesta Ashtanga jógy

Cesta je na celé józe to nejkrásnější. V první sérii Ashtanga jógy je dohromady přes 70 pozic, od základních pozic a jednoduchých předklonů až po pozice v plném lotosovém sedu, obě nohy za hlavou, elegantní vinyasa – přeskoky z pozice psa hlavou dolů přímo do sedu a zpět, kotouly vzad, pozice na rukou, stoj na hlavě (ano, pořád mluvím o první, základní sérii). To je to, jak to vidí většina lidí, když se dívá, nebo když Ashtanga jógu “vyzkouší” nesprávným způsobem.

Dnes je doba, kdy se jóga vybírá podle vzdálenosti, která je pro nás výhodná, na místě, které nám dává pohodlí, podle učitele – jeho sestavy a jisté schopnosti zaujmout,… a jógu cvičíme tím, že ohýbáme tělo opakováním po učiteli, očekáváme kreativitu – aby každá hodina byla jiná.

Praktikujeme pozice, neboť jsou hezké, hodnotíme na základě jedné zkušenosti, měříme jógu časem – kolik “hodin” trvá, zda jsme si na hodině zamakali… Lidé, hlavně v poslední době, vnitřně pociťují potřebu věnovat se józe, vyhledávají ji, ale stále mají hmatatelná očekávání. Čekají, že hodina má hodinu, že někoho budou následovat, kdo je cvičením za ruku provede, že jejich úkolem je vlastně jen přijít na hodinu, že “bez práce budou koláče” a myslí si, že se tím skutečně uvolní.

Myslí si, že jóga je relaxace, případně strečink, někteří si myslí, že jóga je pro ženy (tradičně byla jóga výhradně mužská záležitost a pouze poslední doba z ní udělala wellness pro ženy), že jóga se dá “vyzkoušet“. A nejhorší je, že mají instantní očekávání. Chtějí efekty pocítit hned. Vnímají jógu povrchově. Vnímají její třetí končetinu – ásany. A tuto největší chybu dělají i s Ashtanga jógou – přijdou si ji vyzkoušet na vedenou (učitelem odvykládanou) hodinu. Přijdou vyzkoušet ohýbat své tělo v sekvenci Ashtanga jógy. Pak si většina lidí řekne, že Ashtanga jóga je příliš rychlá, náročná, případně že není pro každého, že je to atletika nebo gymnastika, že je pouze pro zdravé a silné.

Takto to však nefunguje. Jóga je spirituální cesta, odehrávající v hlavě jednotlivce, o koncentraci a meditaci. I samotná praxe pozic, ne pouze filozofie. Jak se toho dá dosáhnout, pokud Vám do toho někdo neustále něco vypráví, případně ukazuje? Ashtanga jóga má úplně jiný systém studia a učení. V první řadě je třeba připomenout si (jak mluvil i Pattabhi Jois), že se jóga nedá dělat rok, dva, pět let…. To nemá žádný význam. Jóga je na celý život. Je tedy třeba se v prvé řadě vzdát instantních očekávání, kolikrát budete na lekci, kolik pozic budete praktikovat, že jóga bude mít efekt okamžitě.

Ashtanga jóga se studuje postupně

Na první hodině se člověk učí jak praktikovat Surya Namaskar A (pozdrav slunci A). Dokola, dokolečka, dokola. Učitel hledá cestu, jak to modifikovat pro každého. Pro zdravého, zdatného či nemocného člověka. Tento pozdrav slunci praktikuje žák potom každý den (pod dozorem učitele, případně doma, pokud nemůže za učitelem přijít každý den). Když ho pochopí, zvládne, dokáže správně spojit dech s pohybem, naučí se druhý pozdrav slunci. A znovu ho praktikuje, dokud v něm nedokáže spojit dech s pohybem. Toto “cvičení” může trvat dohromady pouze 15 minut. A toto je to, kde se pointa jógové praxe a očekávání dnešních lidí míjejí. Lidé chtějí přijít doslova na hodinu, chtějí mnoho pozic, chtějí zážitek, případně si myslí, že budou pouze sedět a relaxovat. Neumí si představit, že přijdou za učitelem a ten je naučí dohromady 9 pohybů – 9 vinyas (pozdrav slunci A) u kterých se do nitky propotí a pak je pošle domů. A že těchto pár pohybů mají praktikovat každý den, dokud se je nenaučí. Ale i to je jóga.

Když se žák naučí Surya Namaskar A a B (které jsou mj. samotný základní kámen jógy, esence celé praxe), naučí se další, většinou dvě pozice. A znovu praktikuje, dokud se jejich nenaučí spojit se správným dechem. A pak znovu další pozice, a další… Tento proces však trvá celé měsíce. Nicméně, záleží to na tom, jak často žák chodí za učitelem. Pokud chodí každý den, počet pozic roste poměrně rychle. Do roku se člověk může naučit přes 100 pozic z první a druhé série. Pointou tohoto systému je, že člověk se učí porozumět tomu, co dělá, proč to vlastně dělá, naučí se poslouchat své tělo, tím, že praktikuje sám to, co se dosud naučil, má možnost tvořit podmínky pro koncentraci.

Jak jsem už před tím vzpomínal, ze začátku je to fyzické cvičení, člověk stále poznává své tělo, přemýšlí nad tím, co dělá, poznává dech, pohyb, Vinyasa, ásany, energii… seznamuje se… buduje si disciplínu, řád… později to však přeroste v jógu – v stav mysli.

Následuje asi otázka, proč chodit pak za učitelem, když se to jednou naučím? Pozice – série nebo sekvence Ashtanga jógy jsou pouze špička ledovce. Já to nazývám délka jógové praxe – protože to doslova JE délka (počet pozic, délka kolik praxe trvá,…). To, co se dá vidět očima. To, co dnešní svět svým vnímáním umí posuzovat. Ale pak je tu i hloubka sekvence. To, co se očima vidět nedá – mentální cíle jógy. To, co se dá pouze lety (nebo nějakým časem) praxe zažít. Je to pocit, pochopení, porozumění, spojení, procítění, užití si každé jedné pozice a Vinyasy.

A na to je tu učitel

Na to, aby nás v první řadě naučil sekvenci, jak jdou po sobě pozice a jak jsou propojeny Vinyasou, aby nás naučil techniku praktikování, aby s námi našel vhodnou alternativu každé pozice, aby kontroloval náš dech, tok naší energie, aby nám pomohl s těžšími pozicemi, aby nás naučil něco nového. Aby byl jako dohled nad správností a disciplínou praxe.

Student – studenti praktikují pod dohledem učitele, následují rytmus svého vlastního dechu, na základě něj se hýbou (vinyasa), a kde v procesu se zastaví (ásany). Každý svým tempem, svou koncentrací. Učitel tam však je pro všechny, dohlíží, pomáhá, učí.

Místo, kde se Ashtanga jóga praktikuje, vypadá tedy asi tak, že je tam několik lidí, každý svým tempem praktikuje v daném okamžiku něco jiného, v místnosti je zvuk připomínající mořské vlny – zvuk dechu, žáci se potí (zevnitř, nikoliv z topení), učitel – případně více učitelů najednou, se pohybují mezi nimi a pomáhají. Vypadá to jako chaos, ale jelikož je každý v proudu vlastní koncentrace, nikdo nevnímá to, co dělá někdo jiný, nikdo s nikým nesoutěží, nikdo se neváže na ničí tempo.

Každý tedy medituje (nebo k tomu alespoň směřuje). Každý mě svůj vlastní zážitek, a přitom jsou všichni propojeni energií proudící mezi nimi. Je to jako aura, která se při praxi každému násobně zvětší tak, že se jednotlivé energetické pole překryjí a navzájem se nabíjejí (to je jedna z výhod, proč praktikovat ve skupině, i když vlastně sám). Někdo tam stráví 20 minut, někdo hodinu a půl. Tento styl praktikování Ashtanga jógy se jmenuje Mysore [Majsor] styl. Je to pojmenované po městě Mysore v jižní Indii, kde Krishnamacharya i Pattabhi Jois jógu vyučovali a kde je dodnes sídlo Ashtnaga Yoga Research Institute, který dnes vede Joisův vnuk Sharath Rangaswamy.

Ashtanga jóga je opravdu pro každého. I pro každý zdravotní stav. Každý jeden pohyb a pozice se dají upravit pro každého. I tempo cvičení je upravitelné. Neexistuje člověk, kromě líného člověka, který by se nemohl věnovat Ashtanga józe. Jen netřeba očekávat, že budete hned praktikovat jí úplně celou sekvenci. Je to systém jógy, který se dá každému ušít na míru. Tak či onak, rychleji nebo pomaleji tento systém jógy, pokud je praktikována správně, každého uzdraví a dostane, nebo alespoň přiblíží k možnosti praktikovat celou sérii / série v jejich plné formě. Chce to jen překročit práh lenosti (zní to drsně, ale je to tak), vzdát se modelu očekávání (vytvořeného západním světem) o tom, jak jóga vypadá, vzdát se instantních očekávaných, nabrat odhodlání a odvahu následovat systém a disciplínu. Nemusíte nic víc pro to jinak udělat. Ničeho se vzdát, s ničím nepřestávat, pouze si vybudovat disciplínu, že jóga se stane opravdu součástí každodenního bytí. Tehdy je cesta otevřená pro každého. A jóga sama ve vašem životě změní to, co by se změnit mělo. A u každého je to něco jiného. I když to je společná cesta.

Jak si však najít čas na jógu každý den?

Hlavně pokud budete znát už opravdu dlouhou sekvenci? Ashtanga jóga neznamená praktikovat každý den všechno, co znáte, jen proto, že sekvence – délka sekvence – počet pozic, jsou přesně stanoveny. Ashtanga jóga vyžaduje praktikovat každý den. Nic víc nedefinuje. Jeden den to může být 15 minut, kdy si dáte jen pozdravy slunci, jiný den to může být více než hodinová praxe. Je to disciplína a to, že Vy máte tu disciplínu se na podložku postavit. Na chvíli či na hodinu.

Ashtanga jóga je založena na systému Vinyas. Na tom, že každý pohyb má svůj příslušný dech. Je přesně dána Vinyasa jak se dostat do pozice, jak se dostat z ní přejít do následující. Je to tedy o spojení, o soustředění a tedy o tom, že si nepřidáváte extra nádechy a výdechy na to, abyste si upravili podložku, ručník, zasunuli tričko, upravili vlasy, abyste mezi pozicemi “poflakovali“…. Tyto věci se řeší před praxí pozic, aby Vás nevyrušovali během. Ashtanga jóga je o přítomném okamžiku, o koncentraci, že na podložce jste “tady a teď”, a že Vaše mysl se ničím nevyrušuje. Že nic není podnětem na myšlenky.

Člověk ale, když praktikuje sám, si rád přidá někde extra nádechy, posouvá se po podložce vpřed a vzad jen proto, aby vždy byl celý na podložce, řeší si oblečení. Toto je jeden z důvodů, proč Pattabhi Jois vymyslel (slovně) vedenou praxi, kde všichni najednou dělají tentýž pohyb / pozici podle toho, jak učitel diktuje. Jedním z důvodů bylo zopakování si vinyasy – jak přesně jde kde jaký pohyb a dech. Připomenutí tempa praxe. Tyto vedené hodiny však byly vytvořeny pro žáky, kteří už uměli celou první sérii praktikovat sami, pamatovali si ji a rozuměli jí. V žádném případě ne pro začátečníky.

Vedená hodina Ashtanga jógy je nejtěžší možná forma jejího praktikování

Ale je to současně i nejčastěji (začátečníky) vyhledávaná forma cvičení jógy v západním světě. Neboť lidé jsou zvyklí hledat hodiny jógy, kde jim to někdo předcvičuje, odmluví, kde se hlavou nemusí aktivně zapojit. Ale v případě tohoto systému jógy je to tahání provázku za nesprávný konec. Na vedené hodině se Ashtanga jóga v podstatě nedá zažít. Dá se vyzkoušet jen její sekvence. A pro začátečníka, neohebného, nebo slabého člověka, je to doslova utrpení, boj se sebou samým, vyčerpání.

Není divu, že si takový člověk pak řekne, že Ashtanga jóga je těžká, že není pro každého. Protože začal od konce. Je to právě Ashtanga jóga Mysore styl, který je opravdu pro každého. Praktikant zvyklý na tento styl už na vedenou hodinu nechce jít, protože se tam cítí doslova jako v okovech (nemůže následovat tempo svého dechu, nemůže se soustředit pouze na sebe – obracet své smysly dovnitř, někomu může být tempo rychlé, někomu pomalé).

Ashtanga jóga není snadná cesta, chce to zapojení do procesu, věnovat tomu čas, mít odhodlání, je to o poražení přirozené lenosti a pohodlnosti, o budování disciplíny, čelíme při ní nepohodlí, strachu, je to i fyzický i psychický trénink, trénink na celý život. Lidská pohodlnost je, zdá se nekonečná, a je jednodušší se vzdát už před začátkem, nebo žít v sebeklamu a vydat se lehčí cestou. Je jednodušší pohrdnout zdánlivě těžkou cestou před tím, než se na ni vydáme. Ale když překročíme svůj strach a vydáme se jí, zjistíme, že těžká vůbec není. Je jen jiná, ale přitom silná. Je to naše vlastní cesta. A jen naše. Všichni ji mohou kráčet s námi, ale nikdo jí nemůže kráčet za nás. Přináší nepohodlí, ale s ním i úžasné plody, těžší chvíle, ale i legraci, vitalitu, energii, … do konce života.

“Pokud strávíš svůj život obcházením věcí, které jsou těžké a kterým nerozumíš, nikdy se nedozvíš, co je za hranicí toho, co vidíš”. – bobbie

 

 

Komentáře (0)