Historie jógy

Když se mě někdo zeptá proč zrovna Indie, zeptám se ho, a proč ses narodil na této planetě? Tohle prostě není v naší moci. Nejsme páni vesmíru, my jsme podřízené bytosti ve vesmíru. My o tom nerozhodujeme. Absolutno si vybralo Indii a Himaláje jako kolébku Jógy a tak to prostě je. Absolutno je samo o sobě a samo pro sebe, ono je Nejvyšším Autokratem a Jeho sladká vůle rozhoduje.

My jakožto nepatrné částečky tohoto Absolutna, byť stejné kvality, ale velmi nepatrné… o tom nerozhodujeme. Nezbývá nám nic jiného než to akceptovat jako fakt a žít v souladu s touto pravdou. Proto ty částečky (lidé), které se dokáží plně spojit s Absolutnem, dosahují nejvyšší dokonalosti své existence a tomuto spojení se říká jóga.

Pokud chceme pochopit jógu v širším konceptu, musíme toto téma důkladně nastudovat ze všech úhlů pohledu, ze všech dostupných zdrojů a ani to nebude dostačující k úplnému pochopení. Ale na základě tohoto studia přejdeme k osobní praxi a z ní k osobní realizaci.

A je to právě a pouze osobní realizace a zkušenost, která umožňuje skutečné pochopení těchto vyšších sfér poznání. Tato esej dává onu teoretickou analýzu a studium, ale bez vaší následné praxe a realizace nebude dosaženo žádných trvalých hodnot a výsledků. Přesto mají informace a vědomosti svoji velkou hodnotu a tato hodnota je účelem mé skromné prezentace.

V historii indického subkontinentu nenajdete záznam, kdy by původní obyvatelé Indie odcházeli ze své země dobývat země jiných kultur a civilizací. Naopak do Indie přicházeli mnohé civilizace a národy krást, rabovat, zmocňovat se, znásilňovat, vraždit a vládnout. To je historie Indie posledních tří, čtyř tisíc let. Byli to Peršané, Řekové, Číňané, nomádské kočovné národy, islámští vládci z různých částí středního východu – tedy muslimové, dokonce Afričané a v neposlední řadě křesťanští Evropané, zejména Britové, Francouzi a Holanďané.

Co vedlo všechny tyto národy a kultury k dobývání a manipulování Indie, co byla jejich motivace? Společným jmenovatelem jejich motivace je touha po bohatství a moci. A to je to proč jsem na začátku této části psal o sobectví a egu člověka, o jeho touze vládnout, panovat a vykořisťovat.

Z tohoto cizího vlivu na Indii přirozeně došlo k destrukci, kontaminaci, míchání, ovlivňování a zatemňování původní staroindické kultury, kde jóga má od nepaměti své výsadní a svrchované místo. To je důvod, proč se dnes za indické považuje něco, co vůbec indické není, a také příčina toho, že je dnes velmi těžké pochopit původní spiritualitu a filosofické systémy staré Indie. Našinec by řekl: “Je to pěkný guláš pane Příhoda, kdo se v tom má vyznat?”

Kdo má zájem se více dozvědět o ovlivňování Indie cizími kulturami, doporučuji článek mého přítele.

Všechno špatné však někdy slouží i dobrým účelům a všechno má nakonec své místo, smysl a vyšší záměr. A tak západním civilizacím prospělo, že během britské nadvlády v Indii vznikla díky několika vznešeným “západním” duším intelektuální odvětví jako je Indologie a Orientalismus. V průběhu vývoje technologických nástrojů v oblasti lidského bádání pak vzniká další zdroj poznání (i když velmi spekulativní) a to je Archeologie.

Kdo byly tedy tyto vznešené duše, které ačkoliv většinou křesťané, rozpoznaly neobyčejnou hloubku moudrosti a spirituality sanskrtských tradičních textů a staroindické kultury? Tím, že se naučili sanskrt a s pomocí indických učenců (panditů) přeložili védská díla a klasiky (jako např. Upanišady, Bhagavad Gítu, Purány) do angličtiny a francouzštiny inspirovali jiné velké duše a myslitele své doby, kteří osobně Indii sice nikdy nenavštívili, ale jejich obrovskou službou bylo, že opěvováním, analyzováním a šířením těchto děl na západě umožnili nárůst zájmu o východní tradice a myšlení.

Bhagavad Gítu jako první přeložil sir Charles Wilkins (1749–1836) v roce 1785, pak následovala puránická Šakuntala od Wiliam Jones (1746–1794) v 1789 a překlady Upanišad dále následovaly v 1802 do francouzštiny a latiny díky francouzskému intelektuálovi Abraham Duperron (1731–1805) a v 1805 sir Henry Thomas Colebrooke (1765–1837) do angličtiny.

Německý překlad Upanišad se objevil v roce 1832. Na to plynule navázala práce pana Max Mueller (1823–1900), který v roce 1879 přeložil a vydal dvanáct hlavních Upanišad. Poté se všechny tyto díla překládaly do dalších světových jazyků jako je holandština, polština, japonština či ruština. Všechny tyto překlady byly neprodleně publikovány a našli si cestu mezi intelektuální a osvícené kruhy své doby.

Lidé jako Wiliam Blake, Johann Wolfgang Goethe, Arthur Shopenhauer, Friedrich Wilhelm Joseph Schelling, Whitney, Macdonnell, Monier-Williams, Grassmann, T.S. Eliot, William Butler, R. W. Emerson, Henry David Thoreau, G. F. W. Hegel, bratři August Wilhelm Schlegel a Karl Wilhelm Friedrich Schlegel a mnohé další významné osobnosti své doby byli uchváceni a bytostně ovlivněni hlubokou moudrostí starých védských textů.

Co se týče klasické jógy, tak jak ji známe populárně dnes v našich západních zemích ve smyslu hatha jógy či tantry, prvním do angličtiny přeloženým dílem je “Pojednání o jógové filosofii” v originále pod názvem „Treatise on Yoga Philosophy”. Autorem této první publikace o józe, která vyšla v Londýně v roce 1851 je bengálský učenec devatenáctého století N. C. Paul. S touto knihou se na svých cestách po světě setkala i Helena Blavatska (1831-1891), žena ruského původu, která svůj život zcela zasvětila mystice, theosofii a ezoterice a proslavila se zejména jako spoluzakladatelka a vůdčí osobnost celosvětové teosofické společnosti “Theosophical Society”. Právě ona ve svých spisech zmiňuje svého známého, jistého Angličana kapitána Seymoura, který se stal praktikujícím jogínem. Tady nacházíme další historický záznam pionýra a pravdě podobně jednoho z prvních praktikantů aštanga jógy na západě.

Nicméně první překlad jógové tematiky v podání západního člověka je jistojistě světoznámá kniha Serpent power (Kundalini Yoga) překladem Hadí Síla, která vyšla v roce 1918 díky překladu a významům sira Johna Woodroffe (1865–1936), který překládal a psal pod pseudonymem Arthur Avalon. Tato kultovní kniha o józe je překladem a vysvětlením originálního sanskrtského textu z 15. století Sat-cakra nirupana, jejímž autorem je indický tantrický jogín, mistr a mystik Purnananda Swami.

Všimněme si tady “náhody”, že tato kniha vyšla právě v roce 1918, tedy v roce kdy byla ukončena první světová válka.

Dále připojuji několik dalších velkých jmen mladších dějin západního světa, které ovlivnila jóga a védy velice významným způsobem: C. W. Leadbeater, Edward Carpenter, Paul Brunton, Carl Jung, Heinrich Zimmer, Albert Einstein, J. Robert Oppenheimer.

Ještě před nimi však existovali skuteční první západní pionýři objevující duchovní odkaz dávné Indie. Byli to předchůdci výše jmenovaných vznešených pánů Indologů a Orientalistů a to, řecký učenec Pythagoras (570 – 495 př. n. l.) o kterém se praví, že šel ke Ganze, aby se tam učil matematiku a astrologii od místních panditů – védských učenců. Dále pak další řek Megasthenes (350-290 př. n. l.), který v době mírové indicko-řecké vlády mohl svobodně putovat po Indii, navštěvovat všechny poutní, kulturní a vzdělávací místa té doby a tak důkladně nastudovat Indickou tradici a poselství. To vše probíhalo pod záštitou tehdejšího vládce Maurjské indické říše slavného císaře Čandragupty, který byl velice duchovně a kulturně založenou osobou. Z pera tohoto vzdělaného řeckého cestovatele a učence pak vzešla obsáhlá kniha jménem Indica, která shrnovala závěry jeho dlouhodobého pozorování a studia indické kultury.

V té době se Indie nenazývala Indií, protože právě i tato uznávaná kniha později zapříčinila současný název této úžasné země. Sindhu, Hindu, Indus, Indica, Indie… to je postupný vývoj názvu původní země – Bharata varšy, úžasné védské civilizace počínaje Císařem Bharatou prehistorické minulosti, která se pak v posledních pěti tisících let jmenovala různě podle toho, jak ji pojmenovali aktuální vládnoucí dynastie… např. Magadha, Nanda, Maurya, Sunga, Kushan empires atd.

Název Indie získala tato země opět od mimo indických lidí, kteří na tuto civilizaci pohlíželi jako na lidi žijící za řekou Sindhu, která vytvářela jakousi nepsanou hranici na severu, Himalájské pohoří pak na východě a tím oddělovala Indii od zbývající části Asie. Západní, jižní a jihovýchodní strana je obklopena Indickým oceánem, respektive Arabským mořem a Bengálským zálivem.

Z názvu této řeky Sindhu, kterou Arabové a Peršané vyslovovali jako Hindu, postupně vzniklo pojmenování Hindové pro lidi žijící na druhé straně řeky Sindhu a později Indové. Proto máme i dnes další název pro tuto řeku a to Indus. Zpátky k našim prvním mimo indickým badatelům a objevitelům kulturního, filosofického a duchovního pokladu, odkazu a poselství této prastaré védské civilizace.

Další významným člověkem v této oblasti byl řecký velvyslanec Heliodorus, kterého tento “poklad” oslovil natolik, že se stal prvním západním následovníkem védské kultury, tedy v širším slova smyslu jogínem a to v roce 113 př. n. l. To dosvědčuje sloup, který nechal postavit a který je znám jako Heliodorův pilíř a který doteď stojí a svědčí o této významné události.

Nápis (2. století př. n. l.) přisuzovaný Heliodorovi, který byl nalezen na kamenném sloupu v Besnagaru ve střední Indii zní v sanskrtu takto:

devadevasu vasudevasa garudadhvajo ayam

karito ia heliodorena bhaga

vatena diyasa putrena takhasilakena

yonadatena agatena maharajasa

amtalikitasa upamta samkasam-rano

kasiputrasa bhagabhadrasa tratarasa

vasena chatudasena rajena vadhamanasa

Překlad:

Tento Garuda sloup Vasudevy (Visnua), bůh bohů, byl zde postaven Heliodorem, jenž je uctívačem Visnua, synem Diony a obyvatelem Taxily, který přišel jako řecký vyslanec od velikého krále Antialkidese ke králi Kasiputrovi Bhagabhadra, zachránce, panující pak šťastně ve čtrnáctém roce jeho kralování.

Což znamená, že byl prvním západním uctívačem Boha Višnua, neboli vaišnavou, jinými slovy bhakti jogínem.

Po Heliodorovi stojí za zmínku čínský budhistický mnich Hsüan-tsang (602 – 664), který téměř dvacet let cestoval a pobýval v Indii. Záznamy z jeho cest jsou velkým historickým a literárním příspěvkem celému lidstvu. V jeho svědectví např. nalezneme, jak se zúčastnil Kumbha mely – velkého koupacího festivalu na soutoku Gangy a Jamunu v Prayagu, Allahabad, Uttar Pradesh.

Tento festival se koná na tomto místě od nepaměti každých 12 let. Toto je největší spirituální festival naší planety všech dob, kterého se účastní milióny lidí po dobu 40 dnů. Při poslední Kumbha mele v lednu a únoru 2013, které bylo mé maličkosti rovněž umožněno se zúčastnit padl dosavadní rekord jednoho dne, kdy se během nejvýznamnějšího koupacího dne vykoupalo v tomto soutoku neuvěřitelných dvacet miliónů lidí.

Dále je to Abu Rayhan al – Biruni (973-1048), který byl perským muslimem z dnešního Afghanisthánu. Tento rovněž žil, cestoval a studoval v Indii po dlouhou řádku let. Ve svých spisech psaných v perštině představil indickou kulturu velice kulturním a intelektuálním způsobem. Je opěvován zejména pro svou objektivitu a neutralitu jako pravý milovník světla a pravdy. Jaká škoda, že si z něho většina jeho muslimských současníků a následovníků nevzala příklad a namísto vědomého ničení a vyhlazování původní staroindické kultury nenásledovali cestu vzájemného respektu a tolerance.

Tu tedy alespoň následoval jeden z velkých islámských vládců, kteří kdy Indii vládli a to byl slavný mogulský král a císař Mohamed Akbar (1542-1605). Tento král byl patronem kultury, spirituality a umění. Miloval literaturu a vytvořil knihovnu s obsahem více jak 24 000 literárních děl v sanskrtu, hindštině, perštině, řečtině, latině, arabštině a kašmírštině.

Svatí lidé různého vyznání, učenci, filosofové, astrologové, básníci, architekti a umělci zdobili jeho královský dvůr. Tito přicházeli ze všech koutů světa, aby pod jeho záštitou a ochranou studovali a diskutovali realizace svých hlubokých studií nebo si vzájemně prezentovali své umění. Nechal přeložit mnoho sanskrtských védských textů, účastnil se hinduistických slavností a ceremonií a hlavně dokázal, že národ mnoha náboženství a kultur může prosperovat po všech stránkách a zejména žít v míru, toleranci a dokonce respektu jeden k druhému na základě spolupráce, soucítění a dobré vůle.

O to více bolí naše srdce, když se dovídáme, že to byl právě jeho pravnuk císař Aurangzeb (1618–1707), který se nechvalně proslavil jako největší muslimský tyran a krutovládce, který kdy vládl Indii. Tento vědomě a cíleně devastoval staroindickou kulturu, tím, že jeho armády táhly indickými pláněmi, bořili chrámy a svatostánky, rabovali, znásilňovali hindské ženy a zabíjeli hinduistické kněží a učence. Stavební materiál z rozbitých chrámů použil na výstavbu mešit a vládních budov své říše.

To je důvod proč dnes v severní Indii téměř nenalezneme žádnou původní architekturu. Je smutným faktem, že Aurangzeb nechal zbořit úžasné hinduistické chrámové budovy z 16. století, které nechal vystavět anebo zafinancoval jeho slavný praděd král Akbar. A tak dobro i zlo neustále projevuje svoji podobu a boj o nadvládu v tomto materiálním světě duality, jak demonstruje tento historický záznam.

Na závěr uvádím výčet nejvýznamnějších archeologických nálezů, které byly realizovány v Indii během 20. století. Tyto nálezy naznačují, že prastaré civilizace existovali na tomto místě již před velmi dlouhou dobou a že jejich kultura, náboženství a vědomí byli svým způsobem na vysoké úrovni.

Samozřejmě, že různé časové odhady a komentáře historiků na kulturní a náboženský význam těchto civilizací se od sebe navzájem liší a jsou často založeny na spekulacích a domněnkách. Nicméně tyto nálezy hovoří sami za sebe a lidé vyššího vědomí dokáží jejich poselství číst přímo.

Jeden takový nález nejvýznamněji spojený s jógou je pečetidlo “Pashupati” tzv “Pashupati seal”, jehož stáří se odhaduje na nejméně pět tisíc let a na kterém je vyobrazen Pán Šiva v jógové pozici (sidhásana) jako Pán tvorstva. K tomuto nejvýznamnějšímu archeologickému nálezu se vrátím v detailnějším komentáři v následující části této eseje.

Nástroje vytvořené pravěkými lidmi byly objeveny v severozápadní části indického subkontinentu a jejich stáří odhadují archeologové a vědci na dva milióny let. Podobné stejně staré nástroje byly objeveny i v jižní Indii ve státě Tamil Nadu. Ve stejném státě byly nalezeny lidské kostry staré ca 200 000 let.

Jiné ojedinělé nálezy pozůstatků lidských koster Homo erecta (člověk vzpřímený) byly realizovány v údolí řeky Narmadá ve střední Indii, odhadované staří 400 000 let. Dále byly objeveny malby na skalách a v jeskyních nazvané “Bhimbetka rock painting” v Madhya Pradesh, staří zhruba 30 000 let. Dále jsou to archeologické nálezy známé jako “Bhirrana findings” z Haryana staří 10 000 let a “Mehrgarh findings” z Balochistan, dnešního Pákistánu, zhruba stejného stáří.

Dále jsou významné archeologické naleziště z Harrapy a Mohendžodára (dnešní Pákistán), které dokazují, že kolem řeky Sindhu existovala vyspělá civilizace nazvaná “Indus Valley civilization” vztahující se k době 5-7 000 let př. n. l. V Harappě bylo v podzemí objeveno celé město s vyspělými urbanistickými systémy staré několik tisíc let.

Podobná civilizace se nacházela v údolí kolem řeky Gangy, speciálně v meziprostoru, který oddělují dvě paralelně tekoucí řeky Ganga a Jamuna, zvaným Doab (meziříčí). Tato civilizace nese název “Ganga Valley civilazation”, stará nejméně 5 000 let. Tyto informace naleznete v sekulárních médiích jako je Wikipedia a jiné, to znamená, že jsou to informace podléhající neviditelné cenzuře této doby a tlaků společností, které této době vládnou. Tyto informace jsou tedy všeobecně akceptované jako autentické.

Nezávislí archeologové, učenci a vědci navíc zvěstují, že jisté archeologické důkazy naznačují, že vyspělá lidská kultura existovala v oblasti dnešní Indie dokonce již před milióny lety. Takovéto zjištění a důkazy by zcela překopaly běžné dějiny lidstva, které se vyučují ve vzdělávacích systémech současné lidské společnosti po celém světě.

Tito nezávislý lidé však tvrdí, že tyto nálezy byli vědomě skryty, utajovány či a zničeny jistými vlivnými a vládnoucími složkami společnosti, které z jistého důvodu nechtějí, aby tato “pravda” nebo dokonce jen “verze pravdy” byla dostupná široké veřejnosti. Znovu podotýkám, že osvícení lidé naší doby budou vědět, jaké záměry a motivace vedou společnost k těmto zvláštním krokům.

Za všechny tyto nezávislé autory bych rád doporučil knihu Skrytá historie lidstva od autorů Michael A. Cremo, Richard L. Thompson, originální název “The Hidden History of the Human race”, v češtině vydáno v roce 2001.

Tolik z první části mé eseje nazvané: Historie, archeologie, indologie a orientalismus. Děkuji velmi za vaši pozornost a koncentraci, za to, že jste tento článek dočetli až do konce a přeji vám jen to nejlepší na vaší cestě životem, jenž je cestou jógy, pouti vašeho srdce.

S přátelským pozdravem se s vámi loučí Kovář Pavel.

Příští část s názvem: Původ jógy, védy a žákovské posloupnosti bude v dohledné době publikována opět na těchto stránkách.

 

Komentáře (0)